Zdeněk Mahler, EDUCATIO MAHLER, s. r. o.

"Vyslat" zaměstnance na kurz nestačí

Rozhovor se Zdeňkem Mahlerem, majitelem vzdělávací společnosti EDUCATIO MAHLER

Ing. Zdeněk Mahler je majitelem, projektantem vzdělávání, hlavním trenérem, koučem a konzultantem vzdělávací společnosti EDUCATIO MAHLER. Narodil se v roce 1963, vystudoval Vysokou školu zemědělskou. Po roce 1990 pracoval nejprve jako obchodní reprezentant německé potravinářské společnosti, poté jako manažer a generální ředitel obchodního zastoupení společnosti v České a Slovenské republice.

Od roku 1994 se profesionálně zabývá projektovou, trenérskou, koučovací a konzultační činností v oblasti „Soft Skills“, měkkých dovedností. Do roku 2011 aktivně odlektoroval přes 2.500 kurzovních dnů u více jak 140 společností celkem 20 odvětví v České a Slovenské republice, Rakousku, Rumunsku a Bulharsku.

Většina českých manažerů již prošla řadou manažerských kurzů a rozvojových programů. Je ale něco, co jim stále chybí ?

Na to neexistuje jednoznačná odpověď, je nutné zohlednit alespoň následující skutečnosti. Za prvé máme-li na manažerské pozici správného člověka, u kterého je předpoklad, že jakékoli vzdělávání a následnou péči využije a zhodnotí. Za druhé je potřebné mít pečlivě vedenou evidenci veškerého vzdělávání, které daný manažer absolvoval, a v tomto provádět zhodnocení jeho efektivity. – Neznamená totiž, že pokud manažer absolvoval řadu manažerských kurzů a rozvojových programů, že jich v praxi využívá či je v nich dobrý.

Teprve podle zjištěného výsledku je nutné se – za třetí - rozhodovat, zda se má na některý kurz poslat opakovaně či zda (a to i vzhledem k pokud možno přesně definované perspektivě manažera ve společnosti) se mu mají kurzem doplnit již vybrané, dobře specifikované dovednosti. Obecně však lze říci, že ani zkušeným manažerům „neublíží“, když se řady kurzů zúčastní opakovaně. Velkým problémem je rovněž aplikace na kurzech nabytých dovedností do praxe – návratem z kurzu často „vše skončí“ a manažeři se vracejí do „vyjetých kolejí“, jako kdyby nikde nebyli. Za čtvrté - je proto nutné se jim věnovat i v této fázi, ať již formou koučování či jiných vhodných metod. Často neprofesionálně vedenou poptávku „po něčem novém, co tady ještě nebylo a co by nám pomohlo“ proto považuji za zoufalé a jalové volání po „kouzelném proutku“.

Je naopak něco, co je pro české manažery typické, ale měli by se toho zbavit ?

Zejména v situaci, kdy se nároky na pracovníky společností na všech úrovních neustále zvyšují, by manažeři měli být ochotni a schopni „překročit svůj stín“, co možná rychle se zbavit řady předsudků a starých návyků (např. přesvědčení, že určité výkonové činnosti musí dělat sami), zbavit se nedůvěry, pocitu vlastního ohrožení, začít více delegovat, věnovat se skutečnému leadershipu, dávat větší prostor druhým a jejich rozvoji, který musí nejen podporovat, avšak se na něm také sami aktivně podílet. Není to však jednoduché – aby všeho tohoto chtěli a mohli dosáhnout, musí pro to sami mít vytvořené faktické a motivační podmínky.

Je rozvoj manažerů právě tím, co byste dnes doporučil firmám ?

Rozhodně ano, a už léta tento názor zastávám a prosazuji ho. Neznamená to, že bychom se měli přestat věnovat pracovníkům na jiných úrovních, ti, samozřejmě, stále potřebují průběžné vzdělávání a rozvoj, avšak manažeři zastávají v kvalitativních procesech společností klíčovou roli.

Čeho by se dnes naopak mělo firemní vzdělávání vyvarovat ?

Všechny společnosti by měly vzdělávání svých pracovníků dobře promýšlet a plánovat – vzdělávání by mělo být součástí jejich strategického plánování. Na kurzy by měli být vysíláni pracovníci, s nimiž se počítá, od nichž se očekává definovaný výkon. Společnosti by také měly své zaměstnance na kurzy dobře připravit a motivovat (pracovníci musí jasně vědět, proč se kurzů mají zúčastnit, a ztotožnit se s tím), ne je na ně „jen vyslat“. Kurzy by měly splňovat nejen edukativní, avšak také motivační účel. To „hlavní“ vždy začíná až po kurzu – to je rovněž nutné si uvědomit, proto je důležitá i iniciativa společností v pokurzovní, aplikační fázi. Všech ostatních případů se obávám, zejména těch, kdy se kurzů pracovníci zúčastňují, protože „musí“ – ať již za finanční prostředky vlastní společnosti nebo dotační. Obojí je smutné, a to nejen proto, že se míjí účinkem.

Co vás osobně přivedlo ke vzdělávání ?

V letech 1990 až 94 jsem absolvoval kariéru od pozice prvního obchodního reprezentanta zahraniční společnosti až po ředitele jejího zastoupení pro tehdejší Československo. V průběhu všech těchto let jsem si uvědomoval, jak si rychle musíme zvykat na podmínky a principy, které nám do té doby nebyly vlastní a jejichž osvojení je do budoucna nezbytností. S mou vyvíjející se kariérou u zahraniční společnosti jsem se proto sám zúčastňoval celé řady kurzů a myšlenka začít takto vzdělávat druhé se začala nabízet…

Představte nám specifika vaší lektorské a trenérské práce.

Především je to intenzivní, systematická a velmi zodpovědná spolupráce odehrávající se v atmosféře vzájemné důvěry. Na těchto pojmech si hodně zakládám a současně je klientům nabízím, bez nich by vzdělávání nemělo smysl. Vysoká profesionalita a kvalita jsou samozřejmými podmínkami.

Jaká je vaše zkušenost s trendem odklonu firem od využívání externích dodavatelů vzdělávání směrem k budování základny vlastních interních trenérů?

Je to trend, který je pochopitelný, bylo nutné s ním počítat a pokud se společnostem podaří sestavit tým kvalitních interních trenérů, tak jej vítám a považuji jej za možnost „symbiózy“ s externím dodavatelem. – Jeho nasazování to nevylučuje, je pouze nutné si jasně definovat, co budou a mají dělat interní trenéři a co budou požadovat po externím kolegovi, který pro ně v určitých oblastech může být vítaný, potřebný až nepostradatelný. Interní trenéři by se – díky svému permanentnímu působení ve společnostech – měli věnovat dobře vytipovaným kurzům (např. vstupní, kombinace měkkých dovedností a zbožíznalecké problematiky aj.) a dále - společně s manažery - aplikaci kurzovních dovedností do praxe. U externího trenéra by pak měli poptávat např. ty dovednosti, které nedělají (ať již tradiční či speciální), nemají v nich potřebnou praxi, čas či mají pocit, že „od nich by tyto dovednosti jejich zaměstnanci nevzali“.

V souvislosti s interním vzděláváním se v současné době hodně mluví o talent managementu. Co si pod tímto pojmem představujete vy a jak byste radil s ním začít?

Vnímám, že existuje poměrně výrazná disproporce mezi stále ambicioznějšími plány společností, náročnějšími požadavky na zaměstnance a množstvím jedinců s tak kvalitními předpoklady, aby i díky nim tyto plány a ambice byly vůbec reálně dosažitelné. Myslím, že mnoho podnikatelů už tuto skutečnost výrazně pocítilo, stejně tak jako důsledky snahy rozvíjet zaměstnance s nižšími předpoklady ve víře, že stanovených cílů se jim „nějak podaří dosáhnout“. Nemám rád bagatelizované rčení o tom, že „nejsou lidi“, vzhledem k rostoucím požadavkům je však nutné mnohem pečlivěji vyhledávat skutečné talenty, tedy jedince, kteří dané dovednosti sice ještě mít nemusí, avšak k jejichž osvojení a využívání vykazují vysoké předpoklady. Znamená to takové lidi najít, plánovitě je rozvíjet a motivovat pro výkon a loajalitu vůči společnosti, která je „našla a vychovala“.

Co obsahuje váš vzdělávací program se zajímavým názvem Morální inteligence ?

Je to téma, které se zabývá rozvojem a kultivací dobrých a zdravých vlastností (důležitých pro „normální a slušné fungování“) v každém z nás a logicky tak reaguje na současnou a budoucí potřebu, vyplývající z hledání skutečných lidských hodnot, jejichž posun negativním směrem jsme měli a máme možnost vnímat v různých oblastech našeho života. Pilíři morální inteligence jsou proto takové skutečnosti jako slušnost, velkorysost, ohleduplnost, ale také spravedlnost a v neposlední řadě povinnost, důstojnost a sebeovládání. Tedy skutečnosti, po kterých se projevuje stále větší „hlad“ ve všech oblastech našeho života, protože jsou zkrátka a bohužel vzácné.

Jaké další trendy ve firemním vzdělávání očekáváte ?

Ještě nějaký čas se bude ve vzdělávání soukromé, státní a veřejné sféry uplatňovat fenomen dotačního vzdělávání z evropských fondů. – Je to velká příležitost a současně velké nebezpečí, pokud by se za tyto prostředky mělo vzdělávat neseriozně, nepromyšleně, „povinně“ či neaktuálně, a tedy celkově neefektivně. V takovém případě by tato dobře myšlená příležitost poskytla spíše „medvědí službu“ v podobě devalvace hodnoty vzdělávání, ztráty důvěry a motivace školených pracovníků. Osobně mám zkušenosti spíše se společnostmi, které financují vzdělávání ze svých vlastních zdrojů a dle dosažených výsledků tuto cestu považuji za mnohem „zdravější“. Je to asi smutné a svědčí to o tom, že s „cizími“ penězi ne vždy dokážeme dobře naložit či si jich tolik nevážíme a nejsme tak zainteresováni na výsledku, jako když to jsou peníze „naše“. Zda to bude trend nevím, ale přeji si, aby na základě všech těchto skutečností se vzdělávání provádělo stále promyšleněji, systematičtěji, cíleněji a zodpovědněji. U klientů, s nimiž už dlouhá léta spolupracuji, tento trend prosazuji a mohu říci, že se skutečně vyplatí.

Na co se ve své vzdělávací praxi nejvíce těšíte v roce 2012 ?

Především na spoustu zajímavé práce se zajímavými lidmi, které už jsem poznal (či s nimi dokonce celé léta spolupracuji) a pokračujeme tak v nastoupené cestě, stejně tak jako na klienty nové, kteří se hlásí a kteří jsou pro mne další výzvou. Se všemi mě pojí jedna základní skutečnost – všem maximálně pomoci v oblastech, kterými se profesionálně zabývám. Cítím dokonce, že mnoho lidí si – právě po mnoha absolvovaných extenzivně pojatých vzdělávacích programech – začalo uvědomovat, o čem vzdělávání skutečně je, začínají ho považovat za nutnost, konkurenční výhodu i motivaci a začínají v něm být stále zasvěcenější a náročnější, což je jedině dobře.

A když zrovna nebudete pracovat, u čeho si rád odpočinete ?

Mým „přístavem“, ve kterém rád odpočívám a načerpávám další síly, je domov a moje rodina. Ctím rodinné hodnoty, které jsou pro mne silou, inspirací i závazkem. Od dětství mám rovněž velice silné pouto k přírodě a s našimi dvěma loveckými psy chodím na dlouhé túry po krásné křivoklátské přírodě, kde tím, že Křivoklátsko se mně stává bydlištěm, trávím stále více času – tiché, moudré lesy a čas strávený s elegantními, inteligentními ohaři v nich jsou pro mne doslova „magií“… Moc rád také cestuji, neustálá touha po poznání zejména historie, ale také přírody a geografie mě vábí k poznání dalších a dalších zemí, ve kterých fotografuji. – To je můj další velký koníček a současně zdroj relaxace, stejně tak jako psaní a dokumentární publicistika.

Doplňující otázky:

Oblíbený autor, kniha: Kyrgyzský spisovatel Čingiz Ajtmatov a jeho novely.

Oblíbená hudba (nebo skupina, zpěvák/zpěvačka): Ze skladatelů klasické hudby mám rád Antonína Dvořáka, Ludwiga van Beethovena a Wolfganga Amadea Mozarta. Z novodobějších skladatelů či zpěváků mám rád Simona a Garfunkela, Celine Dion, Barbru Streisand. Z českých hudebníků je velmi pozoruhodným zjevem zpěvačka a skladatelka Radůza.

Oblíbená činnost: Publicistická činnost – fotografování, malování a psaní povídek, úvah a esejů.

Kam byste se chtěl podívat: Jsem nadšeným cestovatelem, takže všude. Zvláštní kouzlo však pro mne má jihoamerické Peru či asijské Gruzie, Arménie, Kyrgyzie či Uzbekistán.

Na co se těšíte: Vždycky se těším domů.

Čeho se bojíte: Ztráty zdraví, lidské netolerance, nezodpovědnosti a pokrytectví.

Váš největší pracovní úspěch: To, že jsem našel práci, která mě baví a druhým přináší užitek.

Vaše motto: jemidáno,abychnasvécestěživotemnalezlsíluaodvahuriskovat.Mám-lizvítězit,nechťjetopodlezákona,abysepravda,víraačestudrželyvysoko.Mám-liprohrát,dovedustátucestyapozdravitvítěze,půjdekolem.

Jetovýrokjistéhoantickéhoatleta.Sámjsematletikudlouhálétaaktivněprovozoval,takževím,jakéajakdůležitéjsoujejíparalelys životemjakotakovým.

Oblíbený nápoj: Pramenitá voda s citronem nebo mátový čaj s lesním medem.

Oblíbená rozhlasová stanice: Český rozhlas, Radiožurnál – pouštím si tuto stanici na svých dlouhých cestách autem a jeho inteligentní a skutečně schopní moderátoři tak jsou mými vítanými společníky, stejně tak jako jimi vybíraná kultivovaná muzika.

Oblíbený film: Forrest Gump s Tomem Hanksem v hlavní roli, to je skutečně „kultovní“ film, který vypráví o mnohém. Z domácí kinematografie vyznávám filmy Františka Vláčila, např. Markétu Lazarovou nebo Údolí včel.

Oblíbené místo: Křivoklátsko – pochází odtud část mých předků a „ruka osudu“ sem úplnou náhodou vrátila i mě. Je to magické místo, kterému přišli na chuť před dávnými časy Keltové, mnohem později jej nostalgicky popsal Ota Pavel, všem jim dávám za pravdu a užívám si jej.

Oblíbené periodikum: Hospodářské noviny a časopis Geo.

Kým nebo čím byste chtěl být v příštím životě: Pokud by ta příležitost znovu byla, tak slušným a zodpovědným člověkem, který tady není zbytečně, který má druhým co dát, druzí si jej váží a jednou na něj budou vzpomínat rádi a s úctou. Vše ostatní je pomíjivé. Snažím se o to už teď.

 

Zdeněk Mahler je držitelem:

  • certifikátu Course Completion Certificate – Train the Trainers
  • certifikátu Vereniging Logistiek Management, Holland
  • certifikátu „Lektor – konzultant personálu“ certifikačního orgánu Asociace trenérů a konzultantů managementu České republiky
  • „Certificate of Completion, The Art and Science of Coaching“, Erickson College International.

 

Praktické zkušenosti v oblastech :

  • strategické plánování a rozvoj společnosti
  • organizace společnosti
  • reklama, propagace a prezentace
  • recruitment, adaptace nových zaměstnanců, jejich odborná příprava
  • aktivní leadership
  • tvorba systému kvality a péče o klienta
  • komunikace a řízení vztahu se zákazníkem
  • aktivní obchodní činnost
  • akviziční činnost, rozvoj zákaznického kmene, Customer Development Plan
  • analýza potřeb klientů
  • obchodní jednání, vyjednávání
  • projekce vzdělávání a vzdělávacích systémů
  • tvorba know how
  • aktivní lektorská a trenérská činnost
  • vyhodnocování vzdělávání a jeho efektivity
  • koučování
  • vedení konzultací, workshopů
  • moderování konferencí