Odpovědnost zaměstnance za škodu - nejčastější problémy v praxi

JUDr. Irena Spirová, lektorka pracovního práva

Odpovědnost v pracovním poměru... a co „dohodáři“?

V pracovněprávních vztazích odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným (tj. úmyslným i nedbalostním) porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zaměstnancem se tedy myslí nejen osoby vykonávající pro zaměstnavatele práci na základě pracovního poměru založeného pracovní smlouvou či jmenováním, ale i zaměstnanci konající pro zaměstnavatele práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, neboť odpovědnost zaměstnance za škodu u těchto dohod není vyloučena ustanovením § 77 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“).

Když zaměstnanec nemá „nic“ podepsáno...

Pokud na zaměstnance nedopadá některý z tzv. zvláštních odpovědnostních vztahů, o nichž bude pojednáno níže, i přesto odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu zaviněně způsobil. Zaměstnanec má povinnost nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

Tedy v praxi to znamená, že zaměstnanec může odčinit škodu například opravou poškozené věci. Jestliže zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu z nedbalosti (tedy škodu zavinil, ale nebyl zde úmysl – např. vypadne mu mobilní telefon zaměstnavatele z kapsy a rozbije se), pak nesmí výše požadované náhrady škody u jednotlivého zaměstnance přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti.

Pokud však zaměstnanec způsobí škodu úmyslně (např. mobilní telefon rozbije úmyslně, aby dostal nový) nebo po zneužití návykových látek, může zaměstnavatel požadovat výši škody bez výše uvedeného omezení. Pokud jde o škodu způsobenou úmyslně, může požadovat též náhradu ušlého zisku. V těchto uvedených případech je však vždy na zaměstnavateli, aby prokázal, že zaměstnanec škodu zavinil (ať už úmyslně, nebo z nedbalosti), což může být v mnoha případech problémem a děje se tak často například svědeckou výpovědí ostatních zaměstnanců.

Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty

Zaměstnavatel a zaměstnanec mohou uzavřít tzv. dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, jež bývá často využívána u zaměstnanců pracujících v obchodě, u skladníků apod. Zaměstnavatelé často tyto dohody uzavírají z preventivních důvodů a mnohdy se náhrady škody následně vůbec nedomáhají. V praxi se mi již několikrát osvědčilo, že poté, co zaměstnavatel podepsal se zaměstnanci dohodu o hmotné odpovědnosti, schodky (tzv. „manka“) se při následných inventurách značně snížily. Podstatou této dohody je totiž to, že na základě ní může zaměstnavatel zaměstnanci svěřit hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu atd., přičemž podmínkou však je, že musí jít o hodnoty, jež jsou předmětem obratu nebo oběhu a zaměstnanec má možnost s nimi osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny.

Podle judikatury je tato „osobní dispozice“ vyloučena například u pokojské, které bylo svěřeno ložní prádlo, jež denně vydávala hostům hotelu a tudíž se zbavovala oné „osobní dispozice“. Výhoda této dohody pro zaměstnavatele spočívá v tom, že se zavinění zaměstnance předpokládá, což je opačná situace, než u výše popsané obecné odpovědnosti, a zaměstnanec je ten, kdo musí prokázat, že případnou škodu nezavinil. Další výhoda pro zaměstnavatele spočívá v tom, že pokud jde o rozsah náhrady škody, neplatí omezení čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku jako v případě výše uvedené obecné odpovědnosti. Častým dotazem v praxi bývá, zda musí být všechny svěřené hodnoty v dohodě uvedeny, přičemž judikatura uvádí, že nikoli.

Když zaměstnanec odmítne podepsat...

Pokud zaměstnanec odmítne podepsat dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty a zaměstnavatel má tento požadavek pro výkon dané práce upraven například ve vnitřním předpisu či v pracovní smlouvě a jeho požadavek na uzavření dohody je s ohledem na vykonávanou práci přiměřený, pak může být dán výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, tedy výpovědní důvod pro nesplnění požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce.

Ztráta svěřených věcí

Dalším zvláštním typem odpovědnosti zaměstnance za škodu je odpovědnost za ztrátu svěřených věcí. Tento typ odpovědnosti však dopadá pouze na ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí. Typicky se v praxi jedná o notebooky, kalkulačky, mobilní telefony a jiné. Je tedy vyloučeno, aby zaměstnavatel svěřoval jakékoli věci, například hotovost apod. Podle judikatury není možné takto zaměstnanci svěřit například osobní automobil, i když jej zaměstnanec využívá k výkonu práce.

Pro založení odpovědnosti zaměstnance je pak podmínkou svěření na základě jednostranného písemného potvrzení, že zaměstnanec věc převzal. Toto však platí pouze u věcí, u nichž hodnota nepřesahuje 50.000,- Kč. V případě, že hodnota tuto částku přesahuje, je pak třeba uzavřít dvoustrannou dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Obecně platí, že kolik má zaměstnanec věcí přesahujících 50.000,- Kč, tolik má uzavřených dohod. Aby byla založena odpovědnost za ztrátu svěřených věcí, platí, že musí jít skutečně o ztrátu. O ztrátu nejde tehdy, kdy zaměstnanec věc zadržuje a odmítá ji vydat.

I v případě této odpovědnosti platí, že se zavinění zaměstnance předpokládá a že rozsah náhrady škody není omezen, na rozdíl od výše uvedené obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace