1. Jak komunikovat?
Při komunikaci s asijskými kulturami se zkuste řídit pravidlem „Máte dvě oči, dvě uši, ale jen jedna ústa. Měli byste je podle toho používat“. Asiaté se od malička učí číst mezi řádky, zatímco v Americe naopak platí „Řekni mi, jak to ve skutečnosti je“. Při komunikaci s Asiaty proto více naslouchejte tomu,co je myšleno, než tomu,co je řečeno. Klaďte více upřesňujících otázek, buďte vnímavější k řeči těla a hlavně si nemyslete, že dotyčný je netransparentní tajnůstkář nebo že není schopen efektivně komunikovat. Oni z nás vzhledem k našim zvyklostem naopak mohou mít pocit, že nevhodně konstatujeme samozřejmé věci a na jejich poměry se chováme povýšeně.
2. Pozor na gesta a neverbální komunikaci
V Asii může být přímý pohled do očí vnímán jako agrese, zatímco v arabských kulturách je známkou důvěry. Ruku tu na pozdrav na rozdíl od nás podává ten níže společensky postavený a levá ruka je úplně zapovězená. Její funkce je vyhrazena hygieně na toaletě, proto ji nepodávejte k pozdravu, nepředávejte s ní dárky ani do ní neberte jídlo. Ukázat podrážku bot druhé osobě přináší smůlu a je to urážlivé gesto.
Co se týká osobní vzdálenosti, v západních zemích si udržujte odstup okolo jednoho a půl metru, v asijských přes dva metry, v arabských takový, abyste cítili dech druhého člověka na své tváři, v USA na délku paže a v Latinské Americe můžete stát jen pár centimetrů od sebe. V USA, severských zemích a ve většině asijských zemí se fyzickému kontaktu s obchodními partnery vyhýbají, zatímco Arabové a Rusové jsou k němu vstřícnější. Pozor také v Indii, Malajsii, Indonésii a Thajsku, tam se nikdy nedotýkejte hlavy tamních obyvatel, je totiž vnímána jako místo, kde sídlí duše.
3. Prezentace a zadávání úkolů
Američan Vám nařídí, co máte dělat, aniž by Vám vysvětlil proč. Z pohledu Francouzů to může působit demotivačně, dokonce neuctivě. Naopak američtí šéfové mohou mít pocit, že francouzští pracovníci nespolupracují, protože místo rychlého jednání se neustále ptají proč a nejsou ochotni jednat, dokud nedostanou vhodnou odpověď. V Británii neposílejte nikomu e-mail, který se nevejde na displej iPhonu – hrozí, že si ho nikdo nepřečte. Prezentace pro Londýňany nebo Newyorčany? Přejděte k věci a držte se jí.
Prezentujete Francouzům, Španělům nebo Němcům? Věnujte více času stanovení parametrů a vysvětlení souvislostí, než se vrhnete na závěr. A ještě jedna důležitá jinakost: Asiaté uvažují od makra k mikru, zatímco lidé na západě od mikra k makru. Pokud tedy potřebujete motivovat, řídit nebo přesvědčit někoho z Asie, budete mít větší úspěch, věnujete-li čas vysvětlení celkového obrazu a ukážete, jak do sebe všechny části zapadají, než když jen udělíte pokyny a nařídíte, dokdy je má dotyčný splnit.
4. Budujte si důvěru z hlavy nebo ze srdce
V zemích, jako jsou Spojené státy nebo Švýcarsko, platí, že „obchod je obchod“. Pracovní vztahy se budují a ruší snadno, na základě praktičnosti situace. Odvádíte dobrou práci, jste spolehlivý, rád s vámi pracuji, důvěřuji vám. Ve společnostech založených na vztazích se ale vztahy budují pomalu, jsou založeny nejen na profesionální důvěryhodnosti, ale také na hlubších citových vazbách a vybudovaný vztah se jen tak neničí.
V arabských zemích, Africe, Latinské Americe i v Číně se zkrátka „obchoduje s lidmi, ne s firmami“. Loajalita je vůči jednotlivci, a ne vůči firmě.
5. Jaký má být šéf?
Přesvědčení, že jednotlivci by si měli být rovni a že individuální úspěchy by měly být bagatelizovány, je součástí skandinávské společnosti již po staletí. Vedení se tu označuje jako egalitářské. Ideální vzdálenost mezi šéfem a podřízeným je nízká. Nejlepší šéf je prostředníkem mezi sobě rovnými. Komunikace často přeskakuje hierarchické linie.
Oproti tomu v hierarchickém systému vedení je ideální vzdálenost mezi šéfem a podřízeným vysoká. Důležité je postavení. Komunikace probíhá podle stanovených hierarchických linií. Co to pro Vás znamená? Jezděte do práce třeba na kole v zemích, jako je Dánsko. To pro rovnostářské Dány bude symbolizovat silný vůdčí hlas, jste zkrátka jedním z nich. Číňané jezdí do práce na kole také, ale jen ti z nižších vrstev, takže tam to raději nezkoušejte. Váš tým by se za Vás styděl, měli by pocit, že jejich šéf není důležitý, a tím pádem nejsou důležití ani oni. Zvolte jinou taktiku, ochraňujte je, chovejte se k nim jako laskavý rodič ke svým dětem, vždy dbejte na jejich zájmy a oni Vás na oplátku budou ctít a do puntíku plnit Vámi zadané úkoly.
6. Pozdní příchod a přístup k času
Německo, Švýcarsko, Japonsko a Čína považují dochvilnost za zásadní. Přijďte tedy raději několik minut před domluveným časem, protože to svědčí o Vaší spolehlivosti i do budoucna. I ve Francii, Velké Británii, USA, Rusku nebo Polsku choďte včas (o’clock, jak říkají Angličané), ani krátké zpoždění o pět minut tu není přípustné.
Naopak v Latinské Americe, Africe a arabských zemích je běžné zpoždění třicet minut a více, zejména pokud se jedná o vysoce postaveného manažera. V arabské kultuře zkrátka mají jiné pojetí času, je pro ně jen nepřetržitým tokem událostí, v němž se minulost, přítomnost a budoucnost prolínají.
7. Kdo je citlivý na kritiku?
Čínský manažer se učí nikdy nekritizovat kolegu otevřeně a před ostatními, zatímco ten holandský musí být vždy upřímný a říkat vše na rovinu, stejně jako třeba německý. Překvapivě přímí, pro někoho až drzí Američané jsou však v kritice smířlivější. Nejdříve Vás několikrát pochválí, než přijde negativní sprcha. To Francouzi se s tím nijak nepářou, milují vášnivou kritiku. Nesmíte si to ale brát osobně, nekritizují Vás, jen práci. Nejpřímějšího negativního hodnocení na světě se Vám překvapivě dostane od Izraelců.
8. Od koho neuslyšíte „ne“?
V Číně je ochrana tváře druhého člověka důležitější než vyjádření toho, co považuje za správné. Japonci, Indonésané i Thajci se s přímým nesouhlasem vyrovnávají ještě hůře než Číňané. Proč? První sedmnáctičlánková ústava prince Šotuku začíná slovy: „Je třeba si vážit harmonie a vyhýbat se hádkám.“ Tato věta se Japoncům hluboce vryla do paměti. Proto se v Japonsku snaží vytvářet harmonii s ostatními a věří, že neshody jsou jasnou cestou k jejímu narušení. Nenuťte je proto, aby museli odpovědět záporně a ztratili tak svou tvář.
Na otázku „Přijdete na naši firemní oslavu?“ se pravděpodobně dočkáte odpovědi „Udělám vše, co bude v mých silách, vážím si pozvání“, ale čekat na dotyčného budete marně. Nemohl přece říct, že nedorazí. Taktičtější je se proto zeptat: „Asi Vás na naší firemní oslavě očekávat nemáme, máte mnoho povinností?“ Na to Váš partner v klidu odpoví souhlasně a Vy alespoň víte, na čem jste. Když Číňany nebo Japonce uslyšíte použít souhlasné „ano“, nenechte se zmást, jen tím říkají, že Vás poslouchají, rozhodně to neznamená, že byla např. dohoda uzavřena. Striktní „ne“ neuslyšíte ani od Turků. Použijí raději typické inšalláh (tj. možná, když bůh bude chtít), což představuje zdvořilou formu odmítnutí.
9. Smysl pro humor
Britové používají během jednání humor jako zbraň k vyjádření nesouhlasu, k oslabení argumentů druhé strany a také k bagatelizaci sporného bodu. Turkové ho ocení, považují ho za projev inteligence. S Němci raději nežertujte, a když se začne smát Japonec, naznačuje Vám tím spíše potíže než pozitivní postoj.
10. Podání ruky je víc než smlouva
Dávat vše písemně je v západním světě znakem profesionality a transparentnosti, zatímco např. africkým nebo latinskoamerickým kolegům se může zdát, že jim nevěříte, že své ústní závazky dodrží, když vyžadujete písemnou formu. Proč tomu tak je? V zemích, kde je vymahatelnost práva komplikovaná, je pro její obyvatele podepsaná smlouva stejně jen kusem papíru.
Obchody proto uzavírají jen na základě důvěry, na doporučení a s prověřenými partnery, aby si mohli být jisti, že vše dobře dopadne. Proto obchodní vztahy budují léta a špatně reagují na to, pokud někoho v týmu vyměníte. Pečlivě pro ně vybírejte kolegy na dlouhodobou spolupráci. Jednání mohou být na roky. Vždyť i benátskému obchodníkovi Marcu Polovi trvalo sedmnáct let, než si získal důvěru velkého chána Mongolské říše, nejvýznamnější říše středověku.
Jak vidíte jen z těchto pár řádků, hodnoty, postoje, pracovní postupy, obchodní komunikace i styl řízení jsou v jednotlivých kulturách naprosto odlišné. Pokud tedy toužíte úspěšně vést, motivovat, rozvíjet sebe i ostatní a máte ambice uspět v mezinárodním prostředí, je nezbytně nutné, abyste si zjistili co nejvíce informací o kultuře svých kolegů a partnerů ještě předtím, než s nimi začnete pracovat nebo vyjednávat. Chyby nás všechny stojí později jen čas a peníze.