Agilita - dovede vás k úspěchu nebo na psychiatrii?

V roli strategického kouče někdy dostávám za úkol „rozhýbat firmy“, zařídit motivaci, někdy dostávám doslovné zadání „zařiďte, aby byli více agilní“. To ve mně samozřejmě probudí vnitřní úsměv a vzpomenu si na krásnou encyklopedickou definici pojmu „AGILITA“ :)

Agilita

Agilita, z lat., hbitost, obratnost, čilost. V psychiatrii znamená stav duševní rozjařenosti, za něhož vůle snadněji projevuje se činem, za něhož lehčeji a urychlenějším tempem odehrává se proces, jímž to představa vtěluje se v pohyb. Agilnost setrvává jen tak dlouho v mezích normality, dokavad jest vědomí s to, aby hybné snahy libovolně drželo na uzdě, jejich bujnost tlumilo a jejich rozběh podlé uznání i rázem zastaviti dovedlo. Kde však výkony přestávají býti projevem svobodného rozhodnutí, kde dějí se i beze zřejmého a uvědomělého chtění, tam přestává čilost (agilnost) a začíná zmítanost, agitovanost.

(Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 446.)

Takže pojďme nyní k praktickým souvislostem moderního managementu, agility a cest k úspěchu organizace. Aby ta společná cesta za úspěchem byla radostným pohybem vpřed a nikoliv zmítáním.

Na základě zkušeností jak s krizovým managementem, tak prací se „zdravými“ organizacemi vnímám, že klíčem k úspěchu jsou 3 základní elementy.

1. Společná vize, vidina smysluplné budoucnosti, strategie, které věříme

V mnoha organizacích, ve kterých jsme řešili právě to, jak vytvořit motivační atmosféru se ukázalo, že jedním z klíčových momentů je dobře, ideálně společně se všemi členy manažerského týmu vydefinovaná vize organizace a pochopení mise – poslání organizace jako celku a pochopení své role na osobní úrovni.

Je zde zajímavá analogie z osobního života. I v partnerském vztahu, jakmile nastane vědomí společné budoucnosti, nastane silná potřeba investice energie do jejího naplnění. Touha po budoucnosti. Stejně tak vnímání smyslu budoucnosti v organizaci vede k uvolnění energie lidí a jejímu směřování k úspěšné budoucnosti, touhy po tom být „nejlepším“ v nejlepším. Opačně, jakou máte vůli investovat energii do něčeho, co Vám nedává smysl?

Takže vytvoření dostatečného smyslu změny či budoucího poslání organizace je tím, co vytváří agilitu týmu. (viz Ottův slovník: „…za něhož lehčeji a urychlenějším tempem odehrává se proces, jímž to představa vtěluje se v pohyb.“)

2. Motivace a dovednosti lidí ve smyslu schopnosti investovat energii do firmy

Dosahování výsledků – vnímání úspěchů. Agilita úzce souvisí s vědomím dosažitelnosti a s pocitem naplnění a seberealizace. Z pohledu neuropsychologie je motivace pozitivní emocí, vnitřní radostí, těšením se, třeba na úspěch. Zejména tehdy, když je vnímaný nejen sám sebou, ale i okolím a jeho pozitivní odezvou.

Ale samotná vnitřní radost nestačí. Důležité jsou i dovednosti, ne pouhé znalosti, ale skutečné dovednosti. A vytvořené podmínky, procesy… Proto se ukazuje jako klíčový prvek úspěchu trénink. Skutečný trénink, zážitkový, který vytváří zkušenosti. To vše musí být v realitě samozřejmě propojeno se zpětnou vazbou.

Z pohledu individuality je to současně o vnímaném pohybu a dosažení něčeho, čemu se říká uzavřený tvar. Na druhou stranu, není to pouze o malých vítězstvích, ale o tom, že je to neustávající proces – kontinuum agility je o stálé manažerské práci, vyjasňování si vzájemných očekávání a reflexi a objektivním doceňování toho, co se podařilo. A o společné radosti.

3. Vzájemná důvěra, odvaha, podpora a spolupráce

Dnes se hodně hovoří o VUCA world (Volatility, Uncertainity, Complexity, Ambiguity). V prostředí VUCA World je jednotlivec velmi zranitelný. Nevíme, dokud se vynoří nebezpečí, i předpověď situace může být mylná, naráží se na limity výkonu i únavu.

Důvěra. Už jen pocit, že se mám o koho opřít, už jen situace, že vedle sebe mám lidi, kteří mají energii a vůli mě posiluje. A současně já tím posiluji ostatní.

Senzorické funkce. Použiji zde příklad zraku – pohled obou očí má horizontální pozorovací úhel obou očí cca 140 st., tzn., že 220 st. našeho okolí je v daném okamžiku postiženo „slepotou“, pro vertikálu je to ještě drsnější, dolů pohled cca 50 st., nahoru díky očním víčkům ještě méně. Nevidím za sebe, do boků… nahoru…

Když jsme čtyři členové speciální jednotky, která má uspět, tak máme šanci „mít oči všude“. To znamená, že potřebuji nejen vzájemnou důvěru, ale také spolupracovat, rozdělit si úlohy, vědět kdo co dělá a také to, co kdo (nebo se) nedělá, abychom ošetřili maximum rizik.

A k tomu máme odvahu. Odvaha je důležitá, ale zde zdůrazním, že odvaha neznamená zbrklost. Proto dodávám slovo ROZVAHA – což je o přípravě, zvážení možných rizik a o něčem, čemu se říká situační uvědomění.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace