Ambice být stále lepší a posouvat se dopředu je stará jako lidstvo samo. Protože - jak řekl Charles Darwin - „Nepřežijí ti, kteří jsou nejsilnější nebo nejmoudřejší. Ale ti, kteří se dokážou nejlépe přizpůsobit.“ To je podstatou evoluce. A vlastně i benchmarkingu.
V reálu nejde o to, abychom byli nejlepší ve všem. Jde o to, abychom si dokázali vybrat a adaptovat přínosné myšlenky a postupy ze všeho, co trh nabízí. Zejména to, co nám pomůže zlepšit se, a tak být alespoň pár kroků před naší konkurencí. To bylo a je základem přežití.
Kdy se o benchmarkingu začalo mluvit?
Jak je už známo, problémy a posun mimo komfortní zónu posouvají lidstvo kupředu. Když se podíváme na situaci po 2. světové válce - Evropa byla zdevastovaná. Prošla jí fronta. Americké fabriky byly válkou takřka netknuté. Japonsko sice kapitulovalo, no i přesto na tom nebylo tak špatně jak Evropa. Suverenita Japonska ale byla omezena a na základě toho došlo k obrovskému propadu ekonomiky. Firmy v Japonsku začaly bojovat s extrémní konkurencí, která se ve zbytku světa začala objevovat až v 80. letech.
Japonské firmy ale neměly peníze, aby mohly investovat do inovací. Raději si zvolily jiný postup: učily a inspirovaly se u těch, kterým se dařilo (od MacDonaldu, od Bati). Realizovaly hodně drobných zlepšení /kaizenů, které měly velký efekt. Samozřejmě, netýkalo se to všech firem. Některé nepřežily.
A závěr už znáte: do Japonska se jezdili učit zástupci firem z celého světa. A řeknu Vám, že museli být hodně překvapeni, že za úspěchem nevidí žádnou intergalaktickou inovaci, ale jenom malé zlepšení, které nestojí ani hodně peněz, ani času. Přinášejí ale obrovské výsledky. A do těchto dob se datuje i začátek systematického benchmarkingu.
Hodně firem si slovo benchmarking spojuje s kopírováním, průmyslovou špionáží – nebo naopak – výletem pro svoje lidi. Jak to vidíte Vy?
Když kopírujete, musíte předpokládat, že vaše firma má s firmou, kterou kopírujete, stejnou kulturu, prostředí, technologie…a hlavně lidi. Což samozřejmě není možné!
A co se týče výletů - je pravda, že často slyším věty jako: „používáme moderní manažerské nástroje jako je například benchmarková návštěva“, „Byli jsme se s týmem benchmarkovat“.
Skutečný benchmarking má od výletu hodně daleko.
Benchmarking je komplexní proces, který spojuje odpovědi na otázky „jak“ a „kolik“, spojuje porovnávání a best practices, výsledky a opatření, nástroje měření – s technikami a nápady.
Podstatou bencharkingu je srovnávání se s těmi, kteří jsou „best in class“. Nemusí to ale být jenom vaše odvětví. Důležité je, aby byli v konkrétní věci/ procesu/ systému….skutečně nejlepší. Bohužel i dneska se setkávám s názorem: „zjistili jsme, že i ostatní jsou stejně špatní jako my, a tedy jsme na tom dobře.“ To není moc dobrý přístup. Britský spisovatel Wiliam Blake jednou řekl „Orel nikdy neztratil tolik času, jako když se snížil k tomu, aby se učil od vrány.“ Vrána ho možná může inspirovat v tom, jak komunikovat a žít v hejně ptáků. Ale když se od ní bude učit způsob lovu, asi to pro něho bude skutečně ztracený čas.
Kde/ kdy je nejlépe benchmarking použít?
Asi všude. Ale osvědčuje se například, když:
-
potřebujeme zjistit (nastavit nové) nasměrování firmy,
-
když by se nám hodilo „osvěžení“, nové nápady,
-
ve chvílích, když stagnujeme, jsme vyhořelí, nebo máme hodně možností na výběr,
-
potřebujeme změnit paradigma – mám zkušenosti, že dost manažerů trpí po čase ve firmě tzv. paradigmatickou paralýzou (nejsou schopni opustit svůj uhel pohledu). Benchmarking je dokáže vytrhnout ze staré reality a nakopnout tak chtěné změny.
-
Velmi zajímavé je i lepší poznání našich soupeřů/ konkurence.
Myslím, že v našem středoevropském regionu nejsou firmy jen tak ochotné pustit si do provozu „cizí“ lidi. Co podle vás brání realizaci kvalitního benchmarkingu?
Máte pravdu. Firmy skutečně ani teď nejsou ochotné pouštět si k sobě jiné firmy. Obavy z „kopírování“ a sdílení know-how tu budou ještě dlouho. A je to velká škoda, protože při benchmarkingu vyhrávají obě strany.
Taky je faktem, že benchmarking nemá velkou přidanou hodnotu, když se chceme zlepšit a nevíme v čem.
Klacky pod nohy hází i firemní standardy, které vašim lidem zakazují dělat změny.
S kým se mám benchmarkovat, když jsem nejlepší na světě? :-)
Vzpomeňte si na situaci, když Steve Jobs představoval macbook air. Vytáhl ho z obálky na pódiu. Nikdo o tom předtím nevěděl, nikdo se na to nepřipravoval. A on pak řekl „zítra to bude v distribuci“. Co teď? Každý logistik by zaúpěl a začal by se modlit. Ale…když jste fanoušek vína, víte například, že mladé francouzské víno (Beaujolais Nouveau) musíte distribuovat velmi rychle – tj. z francouzského venkova se musí dostat do prominentní restaurace kdekoliv na světě – za minimální čas. To je jedna z největších logistických výzev.
Takže i „nejlepší na světě ve své třídě“ (Apple) se může učit a inspirovat z logistiky vinařů. Je například známo, že Ford se inspiroval u Mazdy v oblasti fakturací. Když se bude chtít Škoda Auto benchmarkovat s Bentley, asi se nebude srovnávat s produktovými parametry. Bude hledat v rámci procesních parametrů: například Bentley u pásové výroby úspěšně zvládá obrovskou variabilitu produktů.
Na druhé straně - já neznám nikoho, kdo by byl nejlepší ve všem! Vy ano?
Na co si dát při benchmarkingu pozor?
Na strukturovaná a reálná data: samotná „návštěva“ mnoho nepřinese. Když je nemáte, opatření na základě nich budou jen pocitová. Příklad: farmacie se neučí od automobilového průmyslu jak dělat pořádek (ten má daleko lepší), ale jakým způsobem dosahuje tu samozřejmost, že i bez auditů jejich pracovníci pořádek udržují. To, jak ho řídí jako systém.
Na závěr…
U benchmarkingu vidíte inovaci nasazenou v reálném provozu. Dává vám pomyslný geografický bod – tady jsi a toto je cesta, kudy můžeš jít.
Otevírá nové perspektivy na produkty, procesy a jiné aspekty businessu (výkonnost, finanční ukazatele, strategie apod.)….Ale:
Představte si, že by například naši hokejisté namísto tréninku sledovali hokejové zápasy profesionálů v televizi. Jak by pak vypadala naše hokejová reprezentace? „sledovacích“ reprezentačních týmu máme v hospodách stovky.
Nejdůležitější na benchmarkingu je, abychom byli připraveni to nové přijmout/ zvážit a přetavit do té naší oblasti – tj. hned nasadit akci! Bez toho totiž zůstane jen „firemní návštěvou“.