Jedna paní povídala, aneb mýty na pracovišti

Něco jiného říkáme a něco jiného děláme. Lidé spolu bojují a hájí se ušlechtilými zásadami nebo společenskou nutností. Manželé, kteří jsou před rozvodem, navenek tvrdí, jak si spolu báječně rozumí. Mýty mají politické strany, různá společenstva, rodiny. Mýty se vytváří i na pracovišti – firmy musí přece dobře vypadat před zákazníky i zaměstnanci. A zaměstnanci by těmto mýtům měli věřit, nebo by se jim alespoň neměli bránit. Mýty jsou totiž jistý druh nepsaných zákonů. Zde jsou některé z nich:
* Mýtus číslo 1: Konkurence je špatná a když o ní mluvíme, nesmíme na ní nechat nit suchou. Pracujete-li pro jednu společnost, nesmíte hodnotit kvality jiné společnosti jinak než negativně. S tím souvisí i další mýtus – „Jsme jedna velká rodina“.
* Mýtus číslo 2: Neděláme jen pro peníze – máme určité poslání. Obzvláště výrazný mýtus ve zdravotnictví, farmaceutickém průmyslu či školství.
* Mýtus číslo 3: Firma nemusí být okamžitě zisková – může mít značný potenciál do budoucnosti. Nikdo však onu „budoucnost“ konkrétně nedefinoval.

Proč potřebujeme mýty? Protože vysvětlují nevysvětlitelné. Proč například trávíme více času se spolupracovníky než s rodinou? No přece... protože klíčem ke spokojenému životu je neustálý osobní rozvoj! Ha – další mýtus. Mýty také lidi uklidňují, především tehdy, když hrozí propouštění. Svým způsobem jsou to tedy také motivační prostředky.