1. Správní mentoři
Mentor musí být odborníkem na danou oblast, ale také mít dostatek času, aby se mohl věnovat svým svěřencům. Musí také umět podporovat a motivovat druhé bez toho, aby je soudil.
Jeho úkolem je klást otázky, poslouchat a předkládat před druhé nové výzvy v podobě změn uvažování a chování za účelem dosažení profesního i osobního růstu.
2. Přínos pro obě strany
Dobrý pocit z toho, že pomáhají druhým v růstu, rozhodně není to jediné, co mohou mentoři získat. Organizace by měly více zdůrazňovat, že mentorování je prospěšné i pro samotné mentory. Otázky, které kladou svým svěřencům, mohou klást i sobě, a zlepšit se tak ve svých vlastních postupech.
3. Dobrovolné zapojení
Manažeři by neměli být nuceni k tomu, aby se po dosažení určité úrovně ve firmě stali mentory. Ponechte to na jejich dobrovolném rozhodnutí. Dobrovolní mentoři disponují většinou potřebných předpokladů a nebudou ve svých svěřencích vyvolávat dojem, že je mentorování otravuje.
4. Školení pro mentory i mentorované
Obě strany by měly projít úvodním školením, které jim pomůže ujasnit jejich role a vzájemná očekávání. Měli by se seznámit s možnými technikami mentorování a s tím, jak mají vypadat jejich rozhovory a schůzky. Pokud je to třeba, měla by firma zajistit mentorům i další školení, například v komunikačních dovednostech.
5. Správné přidělení mentorů
Ne každý mentor je vhodný pro každého zaměstnance. Propojit správné lidi by měli pomoci personalisté ve spolupráci s manažery. Mohou k tomu využít osobnostní testy nebo dotazníky zaměřené na motivaci a hodnoty každého jednotlivce.
Důležité je, aby se svěřenec s navrženým mentorem sešel a nejprve si popovídali o tom, jak by mohla vypadat jejich spolupráce. Nemá smysl nutit někoho ke spolupráci s mentorem, k němuž nemá důvěru nebo mu nevyhovuje z nějakého jiného důvodu.
Jeden zaměstnanec může mít i více mentorů.
-kk-