Mezi konzultací a kurzem. PKF APOGEO Akademie vstupuje na trh firemního vzdělávání

Poradenská skupina PKF APOGEO působí na českém trhu od roku 2001. Kurzy dosud nabízela hlavně svým klientům, teď je se svou vzdělávací akademií otevírá všem. Chce jít proti proudu: místo krátkých online formátů sází na prezenční kurzy, osobní přístup a rychlou reakci na poptávku a kurz nezruší ani kvůli jedinému přihlášenému. Pro koho je akademie určená, jak chce sladit hard a soft skills, jak měřit dopad vzdělávání a co má L&D manažer chtít po dodavateli? Mluvil jsem s provozním ředitelem Petrem Radou a se Zdeňkou Vostrovskou, která se firemnímu vzdělávání věnuje přes třicet let.

Petr Rada, provozní ředitel PKF APOGEO Group. Zdeňka Vostrovská, externí konzultant PKF APOGEO Akademie.
Petr Rada, provozní ředitel PKF APOGEO Group. Zdeňka Vostrovská, externí konzultant PKF APOGEO Akademie.

Petře, ve firemním vzdělávání jste nový hráč, jinak ale na trhu rozhodně noví nejste. Co PKF APOGEO dělá?

Petr Rada: Na trhu jsme od roku 2001, letos jsme to jubileum oslavili. Zabýváme se účetnictvím, daňovým poradenstvím, děláme transakční poradenství, zpracováváme mzdy, děláme audit a tak dále. Naši lektoři mají za sebou roky praxe v oboru a zkušenosti s přednášením a výukou v různých formátech a platformách. Přirozeným vývojem jsme si řekli, že je čas se osamostatnit. Když už školíme a děláme kurzy pro někoho jiného, můžeme začít sami za sebe.

Pro koho jste PKF APOGEO Akademii připravili? Cílíte na konkrétní pozice nebo obory?

Petr Rada: Spolupracujeme třeba se střední i vysokou školou, takže naše cílovka sahá od středoškoláků až po seniory. Odborně od AI přes naše hlavní obory až po přípravu na zkoušky na střední školy.

Zdeňko, my si budeme tykat, protože se známe víc než dvacet let a vykání by nebylo autentické. Jaká je tvoje role ve vzdělávací kademii?

Zdeňka Vostrovská: Po určité fázi námluv a diskusí jsme se s vedením Apogea dohodli, že budu akademii metodicky podporovat. Moje role je externí, metodická – dělám tomu takříkajíc střechu a pilíře. Jde mi o to, aby měl obsah hlavu a patu, čistou logiku, jasnou strukturu, a hlavně špičkovou kvalitu, pod kterou se všichni podepíšeme.

Z minulosti vím, že u dlouhodobých vzdělávacích projektů, jako jsou sales nebo leadership akademie, změnové projekty či talent management, nestačí vybrat špičkového lektora nebo odborníka. Je potřeba metodicky nastavit posloupnost kroků, jejich dávkování, formu zpětné vazby, diagnostické metody a hlavně měřitelnost přínosu pro klienta.

Co tě k dalšímu projektu přivedlo? Bez nadsázky tě můžu označit za grand dame českého firemního vzdělávání.

Zdeňka Vostrovská: Z Voxu jsem odešla v polovině roku 2023. Došla jsem k závěru, že se nedá pořád jen ohlížet dozadu. Měla jsem za sebou řadu velkých životních milníků a jsem celoživotní studentka, vzděláváním a rozvojem se zabývám celý život. Rozhodla jsem se, že se do té řeky vrátím, ale už ne v roli manažera, který musí řídit každodenní exekutivu, kterým jsem byla přes třicet let. Je čas na změnu perspektivy. Teď se chci věnovat věcem, které mi dávají smysl, a hlavně radost ze života.

Petře, kamenem úrazu bývá sladění hard skills, tedy jasných odborných znalostí, s tím, jak se převedou do praxe a do týmu, který spolu musí komunikovat. Jak o tom přemýšlíte?

Petr Rada: Nabízíme hard i soft skills školení a měla by se doplňovat. Co si klient vybere, je na něm. Naše vize ale je, aby soft skills šly od nejvyššího vedení firmy směrem dolů. Když k nám někdo přijde a naučí se něco ze soft skills, ale jeho vedení to nemá, nedává to skoro žádný smysl. Proto bychom rádi začínali u vedení, aby se to pak dostalo i do nižších pater.

Hard skills můžeme do lidí cpát, kolik chceme. Pokud ale člověk neumí dobře komunikovat a není dobře pracovně naladěný, velký přínos to nakonec mít nebude. Obě množiny se musí propojit.

V poradenství jde hlavně o hard skills, ale podle mé zkušenosti to nakonec stejně skončí u těch soft témat. Vidíte to tak i vy?

Petr Rada: Přesně tak. Když se někdo na kurzu naučí cokoli z hard skills a nedokáže to předat kolegům v týmu nebo si se šéfem vykomunikovat, že chce začít používat něco nového, má kurz smysl tak napůl.

Zdeňko, lektoři bývají dobří odborníci, ale přenos do praxe už nemusí být tak jednoznačný. Podle čeho je vybíráš?

Zdeňka Vostrovská: Na kvalitu lektorů jsem vždycky kladla velký důraz. Za víc než třicet let jsem měla asi čtyři a půl tisíce lektorských karet a aktivně jsme spolupracovali zhruba s 350 lektory. Opravdu jsme vybírali ty nejlepší. To ale neznamená, že s těmi, se kterými jsme začínali v devadesátých letech, spolupracujeme dodnes. Svět se mění obrovským tempem a to, co fungovalo v devadesátých letech, dnes nestačí. I lektoři se vyvíjejí, někteří už přednášet přestali, jiní posunuli témata jinam.

Dřív u nás přednášeli hlavně lidé, kteří tvořili nebo připomínkovali legislativu. Dnes je řada lektorů z praxe, kteří jsou třeba daňovými poradci nebo finančními auditory. Vybíráme lektory s výbornými prezentačními a pedagogickými dovednostmi, kteří jsou zároveň sami sebou: autentičtí a přinášející příklady z praxe. Účastníci jim pak věří.

Kromě komerční sféry působíš i v akademické. Skripta jsou fajn, ale v praxi to, co platilo včera, druhý den neplatí. Co funguje na jedné straně a nefunguje na druhé?

Zdeňka Vostrovská: Souběžně s komerčním vzděláváním jsem vždycky učila na Vysoké škole ekonomické. Jako pedagožka musím hodně dbát na teoretické zázemí, strukturu a metodickou čistotu. Ve vzdělávacím byznysu šlo víc o flexibilitu, o zakázky a o určitou dravost, s jakou chcete na trhu uspět. Propojení vzdělávacích programů s poradenskou činností PKF APOGEO považuju za velmi výhodné pro obě strany.

Co je vaše rodinné stříbro? Která témata jsou vlajkovou lodí akademie?

Petr Rada: Špičkou jsou za nás daňové a transakční poradenství. Opravdovou vlajkovou lodí je jejich propojení u svěřenských fondů, ke kterým máme i vlastní publikaci. Na školení spojíme daňový a transakční pohled a k tomu máme notáře, takže účastníkům nabídneme plné spektrum této problematiky.

Začínáte v době, kdy přicházejí nové technologie i návyky. Lidé chtějí všechno rychle a jen konkrétní informace bez kontextu. Jak o tom uvažujete?

Petr Rada: Přišli jsme na trh, který nechci nazývat přesyceným, ale je poměrně nasycený. Říkáme si, že chceme primárně vzdělávat, ne primárně vydělávat peníze. Jdeme do toho srdcem. Naší cílovou skupinou proto nejsou lidé, kteří si v kanceláři udělají kafe, čtou jeden mail za druhým, napůl koukají do obrazovky a chtějí si jen odškrtnout, že byli na školení. Chceme lidi, kteří za námi chtějí přijít. U některých hard skills kurzů uděláme i online školení, ale primárně chceme, aby přišli k nám a lektor měl dost prostoru na jejich dotazy.

Jde nám o přenos do praxe, aby účastník druhý den v práci nezjistil, že nic z kurzu nemůže použít. Možná jsem teď sám proti sobě, ale je to něco mezi konzultací a kurzem. Lidé se lektora vyptávají na konkrétní problémy ze své práce. Když někdo zjistí, že je jeho problém tak složitý, může si ho poptat u nás jako u skupiny, která se tím zabývá. Nebo mu naopak prohloubíme znalosti natolik, aby ho zvládl sám. U spousty kurzů navíc nabízíme kontakt na lektora, aby si člověk mohl dokonzultovat, na čem se po kurzu zasekne.

Zdeňko, takový model klade velké nároky na lektory.

Zdeňka Vostrovská: Klade velký důraz na jejich přípravu. Lektor se musí doopravdy připravit na praktické simulace a promyslet, jak školení uchopit, aby bylo zážitkem a lidé zůstali celý den soustředění. Přizpůsobujeme tomu i prostředí, kde se kurzy konají, i kvalitu cateringu. Cílíme na náročnější klientelu. Když člověk investuje pět nebo sedm hodin do vzdělávacího programu, má z toho mít opravdu velký přínos.

Na otevřené kurzy přicházejí lidé s různými očekáváními a znalostmi. Pro manažery vzdělávání a rozvoje je to velké téma. Jak to chcete sladit?

Petr Rada: Už v anotaci kurzu píšeme, pro jakou cílovou skupinu a jakou úroveň znalostí je určený. A kurzy řetězíme. Teď je oblíbená třeba AI, kde máme šest navazujících kurzů, protože lidé jsou v ní dnes opravdu na různých úrovních. Nechceme účastníka zaměstnávat tím, co dávno zná. Kurzy vypisujeme v poměrně krátkých intervalech, aby na ten svůj nemusel čekat půl roku. A logicky jdeme od základů po nejsložitější témata, aby se chytil i začátečník.

Jak pracujete s účastníky po kurzu? Znáte to: rozhovor skončí a hned mě napadne, na co jsem se měl zeptat.

Petr Rada: Začínáme, takže je to pro mě zatím snadná otázka. Za rok nebo za dva to možná bude těžší. Hodně procesů se snažíme automatizovat, ale já osobně nemám rád, když se se mnou na druhé straně nikdo nebaví. Musíme zachovat lidskost. AI nám neodpoví na všechno a já bych na druhé straně vždycky chtěl parťáka, který mi co nejdřív pomůže a chápe moje potřeby. K dispozici jsme na e-mailu i telefonu, já i kolegyně Radka Urbanová, a jsme v úzkém kontaktu se Zdeňkou. Jsme tři parťáci, kteří účastníkům rádi pomůžou před kurzem i po něm.

Zdeňko, zažila jsi, že firma poptala kurz na jednu věc, a nakonec se ukázalo, že potřebuje úplně něco jiného?

Zdeňka Vostrovská: Zažila jsem to možná v tisících případů. Šla jsem upřesnit zadání rozvojového programu přímo ke klientovi a při jednání s HR manažery nebo liniovými manažery jsem zjistila, že zadání je úplně jinde. Každý vzdělávací program proto musí být s klientem hodně vykomunikovaný a personifikovaný. Musí cílit na dovednosti a znalosti konkrétních účastníků. Připouštím, že někdy byla očekávání vyšší než realita. Někteří klienti si představují, že dvoudenní školení změní motivaci všech zaměstnanců. To se mávnutím proutku zařídit nedá.

Jak klienti reagovali, když jsi jim řekla, že ve skutečnosti chtějí něco jiného?

Zdeňka Vostrovská: Je to případ od případu. Po odchodu ze vzdělávacího byznysu jsem ale několikrát potkala na networkingových HR akcích manažery, se kterými jsem spolupracovala. Řekli mi zajímavou věc: „Paní Vostrovská, byli jsme z vás v šoku. Ve výběrovém řízení byli čtyři potenciální dodavatelé a vy jste program připravovala sama, nemusela jste ho lovit v počítači.

Vyhrála vaše otevřenost, řekla jste nám: tohle vám uděláme skvěle, dávám hlavu na špalek, ale u téhle specifické části nemám prověřeného subdodavatele, za kterého bych dala ruku do ohně. Tak pojďme zvážit, kdo to pro vás udělá.“ Popravdě jsem řekla, kde si nejsem jistá, že odvedeme špičkovou kvalitu. Oni to nakonec ocenili a zakázku nám dali.

Petře, nekonečné téma firemního vzdělávání je měření dopadu, nejen spokojenosti účastníků. Jaké s tím máte zkušenosti?

Petr Rada: Měří se to složitě, zvlášť u otevřených kurzů, kde se účastníci tolik podchytit nedají. U zakázkových kurzů naopak doporučujeme, aby si vedení nechalo dopad změřit. I pro nás je to dobrá zpětná vazba, jestli mělo smysl to, co jsme dělali. Při analýze se zadavatelem můžeme zjistit, že kurz neměl dopad tam, kde měl. Proto po kurzu nabízíme schůzku s vedením, kde výsledek zkonzultujeme a případně se domluvíme na dalším postupu, dalších kurzech nebo rozšíření.

Klienti dnes chtějí něco, co nebude na osm hodin, ale třeba na dvakrát tři hodiny, jen online nebo hybridně. Co jim doporučujete?

Petr Rada: To, co bude mít na vzdělávání nejlepší dopad. Když klient z jakýchkoli důvodů trvá na online kurzu, uděláme ho. Hned na začátku ale upozorníme, že to není ideální cesta, jak jeho lidi dobře vzdělat. Řeknu to narovinu: radši jdeme cestou menší marže pro nás a většího přínosu pro klienta. Pokud nejde o nějakou rychlou novelu, je podle mě ideální, když je lektor s účastníky napřímo a může se jim věnovat.

Zdeňko, technologie na první dobrou přinesly nižší náklady, menší rozsah, a tím i rozpočty. Už to nebyl jednodenní program za 60 tisíc, ale něco jednoduššího. Jak to vidíš?

Zdeňka Vostrovská: Online vzdělávání odstartovaly hlavně covidové roky. Dokážu si představit, že se účastník po online kurzu připojí k AI chatbotovi vytrénovanému na zákonech, metodikách, prezentacích lektorů a vzorových příkladech a tuhle službu si zaplatí. Na trhu jsou firmy, které touto cestou jdou. My zatím ve strategii nemáme krátké formáty zaměřené na aktuální legislativní změny. Chceme jít cestou kvalitních prezenčních kurzů.

Počítáte i s tím, že se mění demografie a jednotlivé generace přijímají jiné formy učení? 

Petr Rada: Určitě. Nechci říct, že mladí, generace Z, nejsou naše cílová skupina. Uvažujeme ale tak, že v blízké budoucnosti, a už v ní skoro jsme, si obecnou problematiku každý vykomunikuje s AI. Tam už moc prostoru není. Kdybychom dělali online školení bez prostoru na konkrétní dotazy, člověk se to dozví od AI. Já potřebuju mít na druhé straně parťáka, kolegu, který mi řekne to, co mi AI říct neumí.

Petře, co videokurzy a avataři? Nebudou brzy lektory nahrazovat?

Petr Rada: Vlak, kdy všichni začali natáčet videa a domlouvali se s lektory, nám už trochu ujel. Když dnes lektorovi navrhneme, že bychom kurz natočili a pak prodávali, první, co řekne, je: kolik mi za to dáte. My jdeme jinou cestou. Když se s lektorem potkám a ptá se, co bychom chtěli, aby školil, ptám se nejdřív já: co školíte rád a co umíte? Obě strany do toho musí být nadšené, jinak to nemá cenu.

Za chvíli lektory, kteří točili videa, nahradí avataři a znalost dodá umělá inteligence. Vždycky ale bude skupina lidí, která bude hledat živého lektora, a ta bude nakupovat u nás. Každé zboží má svého kupce.

Trh je hodně saturovaný. Čím se chcete konkrétně vymezit u otevřených kurzů a čím u programů na míru?

Petr Rada: U otevřených kurzů se se Zdeňkou v myšlení hodně potkáváme. Chceme nabízet kurzy pro náročné účastníky, což neznamená primárně cenově náročné. Skvělý lektor, hezké prostory, dobré občerstvení a osobní přístup by se v ceně pro účastníka odrážet neměly. V tom je přidaná hodnota.

U vzdělávání na míru jde o rychlou reakci. Jsem z provozu a mám zvyk reagovat ten den nebo druhý den. Chceme klientovi ukázat, že o něj stojíme a nenecháme ho čekat. Možná to bude vypadat, že jsme po něm skočili, protože nemáme co dělat, ale tenhle standard si chceme udržet: rychlá reakce, osobní přístup, klidně osobní schůzka a hlavně zjišťování potřeb. Je to klišé obchodu, ale myslím, že se dnes moc neobjevuje. Chceme vědět, co chce klient, ne co chceme nabízet my.

Zdeňko, podle čeho by měl L&D manažer vybírat dodavatele vzdělávání?

Zdeňka Vostrovská: Teď si tu před Petrem budu střílet do vlastní nohy. Určitě zkušenost a reference. Pravda je, že PKF APOGEO Akademie fungovala dávno předtím, než jsme se sešli, ale programy nabízela hlavně svým klientům, s odborníky, kteří v PKF APOGEO působí jako zaměstnanci nebo partneři.

Dál bych se rozhodovala podle toho, jak se mnou dodavatel komunikuje. Když pošlu poptávku, chci, aby se někdo hned ozval, zjišťoval upřesňující informace a nabídl třeba i osobní schůzku, aby program zacílil na konkrétní lidi. Flexibilita, profesionalita a kvalita lektorů. Konkurence je velká, ale některé firmy se zaměřují na školení z evropských dotací a tam bohužel kvantita převažuje nad kvalitou. My chceme jít cestou kvality.

Petře, jaké jsou vaše cíle s akademií v nejbližším období?

Petr Rada: Chceme si udržet cíle, které jsme si dali na začátku. Když se do kurzu přihlásí byť jeden člověk, kurz opravdu uděláme a nezrušíme ho. Jsme srdcaři a empatie u nás pořád trvá, ještě nás nepřemohla AI. Někdo si na nás udělal čas, zablokoval si to v kalendáři a domluvil se se šéfem.

Volat mu pak, že kurz rušíme kvůli nízkému počtu přihlášených, nepovažuju za správnou cestu. A možná je to pro nás i dobrá reklama, že si vážíme každého účastníka. Doufám, že časem nebudeme kurzy dělat pro jednoho, ale nechceme nikoho zklamat.

A samozřejmě chceme udržet kvalitu. U firem, které se rychle rozrostou, vnímám, že chybí osobní přístup a z kurzů je masovka. My chceme, aby na druhé straně byl někdo, kdo účastníkovi opravdu pomůže. Neříkám, že jde o kurz na míru, ale otevřený kurz chceme trochu přizpůsobit potřebám účastníků, pokud to jde.