Jaké bylo v této době pořádat konferenci a co zajímavého přinesla?
Bylo to velmi náročné. Původně jsme konferenci plánovali už na červen, situace ale nebyla nejlepší, tak jsme jí museli zase přesunovat až na září. Byla jsem moc mile překvapená, kolik lidí přišlo. Když to srovnám s loňským rokem, kdy bylo nutné převést konferenci do online prostředí, a já seděla sama v prázdném sále, bylo to moc smutné.
Věřím, že konference byla přínosem. Měli jsme velmi zajímavé řečníky, jako například ekonoma Tomáše Sedláčka, který měl neotřelou přednášku. Ta personalistům otevřela větší obzory, než standardně mají. Všichni jsme se podívali na svět nového normálu z různých stran a a různých úhlů. Bylo to velmi inspirativní.
Velkým tématem byla a je hybridní práce… budeme pracovat doma nebo ve firmě, jak má vypadat kancelář, jak motivovat lidi, jak si je udržet? Toto vše je otevřené, ještě se to musí usadit a všichni teprve uvidíme, co se vlastně bude dít dál.
Dala vaše konference na zmíněné otázky odpovědi? Jaké jsou vaše závěry?
Konference měla kolegy spíše inspirovat. Není to zkrátka jen o tom, že máme přesné odpovědi, jsou věci, které nevíme, a pak ty, které víme. Můžeme postupovat podle toho, co zrovna bude dobré.
Od začátku smart office je důležité, aby si práci a organizaci práce řídili manažeři, ne aby to řídil někdo shora. Je zapotřebí, aby si manažeři a zaměstnanci řekli, jak budou organizovaní a pak to teprve bude fungovat. Z mého pohledu bylo zajímavé téma budoucích kanceláří. Některé firmy do změn šly už před covidem, některé se na to chystají. I nadále to bude téma, o kolik budeme snižovat počty pracovních stolů, jak moc budeme pracovat z domu, kdy budeme v práci, jak se tomu přizpůsobí prostor.
Témata se točila také okolo samotných lidí. Jak se o ně máme starat. Není to jen o tom, že je nabereme, ale je to dlouhodobý proces, dokonce i při jejich odchodu se k nim musíme chovat správným způsobem.
Podívejte se na celý rozhovor Michala Kankrlíka s Evou Hejlovou
V oblasti řízení lidských zdrojů jste jednou z nejzkušenějších osob, které znám, dokážete posoudit, jaké jsou největší skoky v této oblasti před lety a nyní?
Změny určitě nastaly, přestože se vlastně stále bavíme o tom samém – o lidech. O tom, jak s nimi pracovat a jak je vést. Dříve to bylo hodně o direktivním řízení. Nyní více řešíme, co zaměstnanci právě chtějí a potřebují, aby je pro nás bavilo pracovat. V této době cítím, že zaměstnanci mají trochu navrch oproti stavu před řadou let.
Co pro vás znamená pojem digitalizace HR?
Digitalizace by nám měla pomoci v administrativní personalistice, abychom se nezabývali pořád papíry, neposílali si maily, abychom měli více času na strategické myšlení a na to skutečně byznys partnerství. To bohužel zatím troskotá na tom, že jen podepisujeme smlouvy a další dokumenty, vše je v papíru, zdržuje nás to, nemáme čas na vzletné myšlenky, jak jít dál.
Digitalizace je doopravdy možnost oprostit se od administrativní práce. Avšak sami si na to musíme zvyknout. My jsme takové ty pilné včelky, které papíry mají rády. Všem ulehčí práci, když za mnou zaměstnanci nebudou muset chodit do kanceláře podepisovat dokumenty, když to budou moci udělat vzdáleně odkudkoli. Já tak rychle získám data, ze kterých můžu vycházet a před managementem ukázat, že vím, o čem mluvím.
Každá krize, i ta covidová, přináší kromě negativních stránek i něco pozitivního, co přinesla podle vás do HR?
Musím opět jednoznačně zmínit digitalizaci. Zjistili jsme, že se lidé dají řídit i z dálky, to bylo vždy takové složité. Bylo zažité, že když nejsi v 7 ráno v práci, neodpíchneš si a nesedíš tam do 4 odpoledne, tak jsi vlastně vůbec nepracoval. Otevření myšlence, že lidé pracují i doma, a pracují tam stejně výkonně jako z kanceláře, to nás posunulo. Začínáme si uvědomovat, že už tolik nezáleží na věku jako dříve. I my starší dokážeme bez potíží používat různé online platformy a naučíme se stejně jako mladí.
Máte v plánu do budoucna kombinovat při svých akcích online prvky s reálných setkání?
Opravdu jsem nad tím dlouho přemýšlela. Já jsem personalista, sociální člověk, mě nebaví koukat do počítače na 40 čtverečků. Přesto i na online setkáních shledávám nějaká pozitiva. Mohli jsme se bez složité organizace díky tomu setkat s účastníky z celé republiky. Je to velká inspirace.
Co byste si sama v nejbližší budoucnosti přála za PMF?
Já bych byla velmi ráda, kdyby se nám podařilo dostat personalisty na správnou úroveň, na kterou mají. Aby byli součástí nejvyššího vedení firmy, a už 25 let se stále setkáváme s nepochopením. Věřím, že HR pomůžeme, aby ukázali managementu, jak jsou důležití. Chceme vzdělávat personalisty, aby měli lokty a dokázali ukázat, co umí.
Také bychom chtěli založit asociaci, abychom měli vliv na pracovně právní legislativu. Toto téma personalisty velmi trápí. Kdybychom mohli zákonodárcům připomínkovat návrhy, aby nevznikaly nesmysly, protože my opravdu z praxe víme, o čem mluvíme.