Zastavme se u čtyř pojmů - chudoba vs. bohatství, svoboda vs. totalita – co podle Vás přinesla a přinese demokracie?
Demokracie je dle mého názoru export, který se nám moc nepovedl. Před 30 lety se myslelo, že jsme vymysleli nejlepší systém - kapitalismus a demokracii, a že tento systém budeme vyvážet do celého světa. Vlastně se nám to povedlo, ale jen na půl. Kapitalismus jsme exportovali všude včetně Číny, Ruska a arabského světa, ale demokracii skoro nikde. Tady u nás je to jeden z mála regionů světa, kde se podařilo dokonce reexportovat jak kapitalismus, tak demokracii, což se nikde jinde nepovedlo.
Podívejte se, jak dopadl třeba Afganistán, po 20 letech péče, ochrany, pumpování peněz, intelektuálního vedení a podpory od nejliberálnější země světa alespoň z ekonomického hlediska. Bývalo by bylo lepší exportovat pouze demokracii, protože v demokratické společnosti se kapitalismus dostaví sám. Opačný postup, nejdřív zavést kapitalismus a doufat, že potom se dostaví demokracie, je nereálné. Dobrým příkladem je třeba Čína. Děje se tak, protože zatím stále převládá větší poptávka po bohatství než po svobodě.
Jak se mají firmy chovat, aby v dnešním světě uspěly?
Člověk musí vidět ducha věcí. Například z běžného budíku vzít algoritmus a předělat budík na digitální, který je zadarmo. V Matrixu to představoval Trainman, který dokázal vzít princip z hmotného světa a udělat z něj počítačový program, ale uměl také z PC programu udělat hmotnou reprezentaci světa. Dobrý podnikatel je ten, který vidí ducha a neřeší hmotu. Dobrý příklad jsou Zlaté stránky. Kdo vzal ducha stránkám? Google a u nás Seznam – vzali si myšlenku Zlatých stránek, jen bez papíru, tiskařské černě, editace a dlouhého čekání na vydání. Google začal dělat Zlaté stránky duševně bez hmoty. Podobně se bude dařit každému, kdo je schopný prohlédnout toho ducha skrz hmotu.
Podívejte se na celý rozhovor Michala Kankrlíka s Tomášem Sedláčkem
Řekl jste, že nejbohatší subjekty nejsou ty, co umí dobře vyrobit, ale ty, co umí dobře prodat. Před sto lety to bylo obráceně. Proč to tak je?
Největší hřích by bylo z Česka vyvážet kulatinu, zbavit se hmoty, která se dá dál zpracovávat. My ji musíme kultivovat. Ze dřeva udělejme nábytek, ještě lépe hudební nástroje a ještě lépe sochu. My na tu hmotu přeneseně házíme ducha a to bychom pak měli vyvážet. Pravé bohatství národa je dostat se od hmoty ke spotřebiteli. To však vyžaduje psychologii, empatii, toleranci, rozumět odlišným způsobům přemýšlení. Musíme umět výrobně jazyky, abychom dokázali rozvibrovat spotřebitele.
Měli bychom se v tom řetězci posunout na spirituálnější vlnu, místo aut dělat design aut, místo motorů dělat jejich inovace, místo inovací přemýšlet, jestli je vůbec motor potřeba. Dobrým příkladem je dopravní společnost Lufthansa, která nám po naší přednášce sdělila, že jejím core businessem vlastně není samotná doprava, ale setkávání lidí, a tak na letišti vytvořili špičkové konferenční zázemí, na kterém chtějí do budoucna vydělávat.
Novým trendem se stává, že pracující člověk by měl být zároveň umělcem. Takový člověk nepracuje jen pro peníze, ale snaží zhmotnit svou duši. Dělá, co ho baví, dělá to s cílem vytvořit věc kvalitně, prostě si hraje. Jak je to s rozvojem talentu a jak se proměňuje zaměstnanecká struktura?
Odpočatý člověk je efektivnější než neodpočatý, tak se nechává odpočívat, vzdělaný člověk je pro zaměstnavatele lepší než nevzdělaný, tak se nechává vzdělávat. Před sto lety bychom ruku v ruce takhle nemluvili. Před sto lety bylo nastavení struktury management versus zaměstnanec a ti se prostě „bičovali“ nebo odměňovali, tehdy nikomu nešlo o udržitelnost celého pracovního týmu. Posledních 20, 30 let se to ale mění a zaměstnanec je pro firmu přidanou hodnotou.
Myslím si, že v budoucnu se to všechno zvrátí a to tak, že si lidé budou najímat šéfy. Nebudeme se shromažďovat ve firmách, budeme pracovat jako jednotlivci pro mnoho firem najednou a budeme mít svého šéfa, který nám bude radit, s kým máme chodit, jak dlouho běhat, co pít, jak hubnout, co máme mít za školu, jak máme vyjednávat na schůzce. Takto se zvrátí role pána a podřízeného, šéfové budou podřízení svým zaměstnancům.
V současnosti firmy fungují na základě spolupráce. Chceme dohromady vytvářet příběh. Moderní firmy jsou jako Společenstvo Prstenu, kde každý má svou přidanou hodnotu. A když si ještě vypůjčím paralelu z filmového světa, hezky je toto vidět třeba v animované pohádce Doba ledová – každý byl rozdílný, každý sám za sebe by nepřežil, ale dohromady to zvládli. Firmy jsou propojené s životem svého zaměstnance, snaží se z něj vycucnout jeho talent a potenciál. A to je v současnosti správná cesta.
Rozhovor s Tomášem Sedláčkem si můžete poslechnout nebo stáhnout také v audioformátu zde nebo na našem na kanále na Spotify.