Jak digitální svět ovlivňuje naši emoční inteligenci?

Hrozí, že nás v práci kompletně nahradí stroje? Jaké je propojení techniky, obrazovek a sociálních sítí s našim světem emocí a jak ovlivňuje naše chování? Je pro nás digitální svět přítěží nebo ulehčením? A na jaké změny bude potřeba se připravit?

Lidstvo prožilo několik průmyslových revolucí, které jej posunuly vpřed. Tou poslední, digitální, si v současné době stále procházíme. Dochází k digitalizaci služeb, automatizaci výroby a změn na trhu práce. Technika, obrazovky a sítě jsou nedílnou součástí našich každodenních životů. Z termínu umělé inteligence se pomalu, ale jistě stal termín umělé intuice. Přístroje nám nejen ulehčují práci a šetří náš čas. Člověk si tento svět vytvořil, aby byl jeho život lepší a pohodlnější. Stroje a digitalizace nepřišly z vesmíru, vymyslel a naprogramoval je člověk a člověk je tím, kdo je ovládá.

Práce s moderní technikou, ať už v zaměstnání či mimo něj, vyžaduje nejen odborné znalosti, ale také lidské dovednosti v oblasti chování, které jsou známé jako interpersonální dovednosti. Můžeme mít výborně připravené specialisty nebo manažery, kteří jsou špičkami ve svém oboru na technických pozicích, ale pokud nebudou umět pozorně naslouchat a správně komunikovat s lidmi v týmu, může to mít za následek neúspěch daného projektu a selhání projektového manažera. Proto je potřeba společně s technickými znalostmi rozvíjet i oblast „emoční inteligence“. Co se pod tímto termínem skrývá?

Do této oblasti spadá několik schopností, pilířů, se kterými bude v digitální době dobré dále pracovat.

Jedná se o schopnost mít zdravé sebeuvědomění, ve společnosti více známé jako sebevědomí. Člověk se zdravým sebevědomím, zná své silné a také své slabé stránky. Má zdravou schopnost empatie, tedy vcítění se do svých pocitů, včetně pochopení pocitů druhého a celého týmu či společnosti. Dobře pochopit nejen sám sebe a svou situaci, a s tímto pochopením pak s respektem a ohledem přistupovat k jednání s druhou stranou.

Schopnost pochopení a vcítění je jedním z důležitých faktorů, který v době umělé intuice ovlivní chování člověka ve společnosti.

Další ze souboru je asertivita, tedy schopnost vyjádřit svůj pocit, stanovisko nebo zájem, respektovat své hranice a svobody, včetně hranic a svobod druhého. Součástí zdravé asertivity je i schopnost čelit manipulaci, včetně schopnosti efektivní komunikace a vyjádření svých aktuálních pocitů.

V digitálním světě je také dobré pěstovat schopnost být offline, říct ne práci, která je díky digitalizaci s námi dvacet čtyři hodin denně.

Tyto osobnostní pilíře pak pomohou v rozvoji jednoho z nejdůležitějších faktorů transformace – rozvoje kritického myšlení. Toto bude nezbytné pro práci v digitálním světě.

Svět, ve kterém jsou informace snadno dostupné, klade vyšší nároky na schopnosti kritického myšlení. Schopnost zaujmout odstup a připustit jiný úhel pohledu, vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností, ať už vlastních nebo získaných.

K tomu, společně s digitalizací a zvýšeným počtem strojů na pracovištích, bude potřebné rozvíjení dalších schopností jako flexibilita, aktivita, schopnost rychle se učit a reagovat na změny.  

V oblasti vedení týmů a managementu bude, více než kdy jindy, důležitější schopnost každého jednoho aktivně pracovat v týmu. Pro lídry zase schopnost tým opravdu vést efektivně a s cílem podporovat a rozvíjet individuality moderními metodami, společně se schopností učit se novým věcem.

V naší době se jedná o nové pozice s větším požadavkem na počítačové znalosti a jejich ovládání. Nicméně stále se bude prodávat, léčit a vyrábět, jen požadavky na výkon každé jedné pozice se změní. V některých případech se objeví další k tomu potřebné. Očekává se, že technika a digitalizace usnadní práci a zároveň přinesou požadavek na rozvinutí emoční inteligence. Rozvinou se nové pozice s novými profesními požadavky.

Report World Economic Forum (WEF) předpovídá, že strojové učení a digitální automatizace do roku 2025 pohltí 75 milionů prací. Ty stejné technologie by však také měly vygenerovat 133 milionů nových pracovních rolí.

Klesne poptávka po tradičních pozicích spojených se schopností paměti a s tím spojené znalosti informací a jejich reprodukce, ale vzniknou nové pozice vyžadující technologické znalosti. Není nutné se obávat toho, že by nám vlna digitalizace změnila pracovní svět natolik, že by lidé přišli o práci. Naopak. Bude potřeba více lidské pracovní síly s dobře rozvinutými schopnostmi z “balíčku” emoční inteligence.

Hlavní zásadou zůstává, že technika a s ní spojený nový digitální svět byly vytvořeny člověkem a člověk je ten, který jí pořád ještě ovládá. Jasné je, že umělá inteligence nikdy zcela nenahradí člověka. Každý jeden člověk si sám může dnes a denně rozhodnout, nakolik se nechá osobnostně, časově a emočně vtáhnout do digitálního světa. Digitální svět je naší součástí a je stejně potřebný jako ten emoční.