Na vině je neschopný šéf

Autor článku pracoval dlouhou dobu jako poradce pro otázky outplacementu a přemýšlel, proč je tolik lidí nespokojených se svou prací. Zaráželo ho totiž, že pro některé zaměstnance bylo snižování stavů spíše vysvobozením, než životní tragédií. Setkal se také s mnoha lidmi, kteří byli sice zaměstnáni, ale aktivně hledali jinou práci, která by je více uspokojovala.

Po delší době zkoumání zjistil, že zhruba ve dvou třetinách případů nespokojenosti se stávajícím zaměstnáním jsou na vině špatné vztahy se šéfem a zbylá jedna třetina nespokojených zaměstnanců má problémy s pracovním prostředím. Pouze přibližně 5 % zaměstnanců bylo nespokojeno s prací samotnou. Autor tuto situaci nazývá „dilema špatného zaměstnání“ – lidé jsou sice spokojeni s náplní své práce, ale nejsou spokojeni s tím, pro koho ji vykonávají.

Paradoxně se tito lidé při shánění nového zaměstnání soustředí spíše na náplň práce, tedy na to, co chtějí dělat, a ignorují osobnost manažera nebo celkovou situaci ve firmě. Sami totiž nevědí, jaký by měl být jejich nový šéf či nové pracovní prostředí. Ani proces přijímacího pohovoru situaci neusnadní – náboroví pracovníci zjišťují, zda znalosti a zkušenosti zaměstnance odpovídají popisu práce, a až po přijetí očekávají, že se zaměstnanec přizpůsobí nadřízeným a pracovnímu prostředí.

Jedině lidé, kteří zjistí, co jim na předchozím zaměstnání vadilo, jsou schopni převzít proaktivní roli při hledání nové práce. Teprve pak jsou schopni sami klást při přijímacím pohovoru otázky a s rozvahou vybírat, kam nastoupí.

**Datum vydání:** VII/2002