Průmysl 4.0 a pravidlo 80:20 - skutečně můžeme nekvalifikované přeučit?

Pro ty, kteří 80:20 znají, netřeba představovat. Pro ty ostatní je informace, že se jedná o pravidlo, kdy menšina příčin, vynaloženého úsilí, nebo vstupů vede k většině výsledků, výstupů, nebo třeba i prospěchu. Lidé, kteří se zabývají kvalitou, znají toto pravidlo prostřednictvím knihy „Quality Control Handbook od Josepha Mosese Jurana. Ti ostatní jako Paretovo pravidlo. Nebudeme se zabývat jeho detaily, ale prostřednictvím něj se budu snažit popsat svoji myšlenku, pokud to tedy je myšlenka. Spíše možná povzdech nad další pokřiveností dnešní doby.

Čím dál více se všude kolem objevuje to kouzelné „4.0“. To nadšení velké spousty politiků, ekonomů, manažerů, koučů a dalších odborníků. Srdceryvné výkřiky do tmy. Občas mi to připadá, že žiji v době, kdy je především dobré papouškovat, čím více, tím lépe, jen hlavně nepoužít zdravý rozum. Lež na všech frontách. Podle mne, stejně jako u mnoha jiných takových výkřiků, jde o byznys. A „4.0“ už určitě spolkla velkou sumu peněz a ještě spolkne, i z Unijních prostředků a našeho státního rozpočtu.

A už vidím otazníky ve vašich očích, proč vůbec píši to, co vůbec píši.

Ti odborníci, které jsem zmínil v odstavcích výše, hovoří plameně o tom, že díky Průmyslu 4.0, nové technologické revoluci, osvobodíme velkou spoustu lidí od dřiny (někteří hovoří o práci). A na oponenty, kteří se snaží použít svůj mozek k něčemu jinému, než jen učení opakování (tedy papouškování), že tak přibyde nezaměstnaných, hromadně volají: „Žádná zvýšená nezaměstnanost!“

Naopak, ty, které o práci připraví naše nová modla „4.0“, pro ně připravíme další práci, budou ty nové moderní stroje řídit! A zde jsme u jádra, z mého pohledu neznalosti nebo přímo blbosti těch chytrých, lépe řečeno mocných. O chytrosti bych v tomto případě nehovořil.

Zde se dostává ke slovu „80:20“. Lidstvo je podle tohoto pravidla rozvrstveno, tisíciletí. Na jedné straně máme ty méně vzdělatelné, pro někoho méně inteligentní, ale inteligence s tím přímo nesouvisí. A na druhé straně ty výborně vzdělatelné. Střed nám tvoří většina společnosti. To, že odříznu část méně vzdělatelných (ti o práci přijdou) a budu se ji snažit posunout směrem k těm lépe vzdělatelným (zničehonic se stanou vzdělatelnými), přece nemůže fungovat formou rozhodnutí, zákazu, nebo příkazu. Vzdělatelnost (není znalost) není možné naučit, určit. Nebo myslíte, že ano?

V současnosti, minimálně od roku 1989 v naší zemi, mocní rozhodli, že budeme vzdělanější. Bylo málo, středo a vysokoškolsky vzdělaných lidí, tak jsme rozhodli, že jich bude více. A výsledek? Snížíme kritéria a ejhle. Středo a vysokoškolsky vzdělaných lidí nám o desítky procent přibylo. Bez titulu dnes už nemůže být skoro žádný člověk na střední pozici ve firmách, ani sekretářka, tedy pardon, dnes asistentka. A umí opravdu více než její kolegyně, která před třiceti lety byla pravou rukou svého šéfa? Rozhodně nikoli.

Protože je to málo, je třeba, abychom byli všichni dostatečně vzdělaní, snížíme kritéria ještě více. Neumí-li děti psát, vymyslíme jim nové písmo, aby to pro ně bylo jednodušší. Mají-li problémy s matematikou, dáme jim do rukou Hejného metodu. Děti sice nebudou umět počítat, ale budou se cítit šťastny. Protože memorovat je špatné, tvrdí tihle odborníci. Ale to, co je dnes kolem nás, na čem stojí dnešní moderní kulturní svět, vytvořili ti, co museli ve školách memorovat, co museli umět matematiku a na ní navazují další vzorečky ve fyzice, chemii a dalších oborech, protože bez nich by to nešlo.

Pravda, když budou dnešní mladí šťastni, dostanou svůj chléb a hry, budou ovladatelnější. A víte vůbec, kolik je jedna husa a jedna koza?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace