Česká republika patří mezi tři země v Evropě, které mají nejvyšší náklady v případě propuštění zaměstnance s krátkou praxí z organizačních důvodů. Vyšší náklady na propuštění této kategorie zaměstnanců mají pouze v Litvě a Belgii. Naopak propouštění zkušenějších zaměstnanců s delší praxí je v Česku ve srovnání s evropským průměrem podstatně levnější. Vyplývá to z nejnovější studie evropské sítě advokátních kanceláří Deloitte Legal s názvem International Dismissal Survey 2015, která sledovala pracovněprávní podmínky pro propuštění zaměstnanců v 31 evropských státech.
Ze studie dále vyplývá, že náklady na propuštění jsou v západní Evropě obecně vyšší než ve střední Evropě. Některé země v nedávné době změnily své právní předpisy, které upravují problematiku propuštění (např. Belgie, Nizozemí a Itálie). Studie zohledňuje průměrné náklady zaměstnavatele při propuštění zaměstnance při definitivním urovnání s propuštěným zaměstnancem.
Hlavní závěry studie
- Mezi pěti nejnákladnějšími zeměmi figurují Itálie, Švédsko a Lucembursko, a to bez ohledu na to, zda je důvod výpovědi organizační nebo na straně zaměstnance. Doplňují je Belgie a Řecko u organizačních důvodů a Irsko a Francie u jiných důvodů výpovědi.
- Z právního hlediska jsou důvody zaměstnavatele pro propuštění zaměstnance ve většině zemí omezeny a vztahují se na ně přísná pravidla. Výjimkou je například Belgie. Zde je ale možnost propustit zaměstnance bez uvedení důvodu vyvážena poměrně štědrou výpovědní dobou, která může v některých případech přesáhnout i jeden rok.
- Ve většině zemí je mezi propuštěním z důvodů na straně zaměstnance a propuštěním z organizačních důvodů z hlediska nákladů nepatrný nebo žádný rozdíl. Pouze v několika zemích, jako je Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Německo, Irsko, Polsko a Rusko, se situace liší.
- Téměř ve všech zemích, které se průzkumu účastnily, je služební věk (tj. délka působení u dané společnosti) nejdůležitějším faktorem při stanovení výše nákladů na propuštění.
- Ve většině zemí se zaměstnanec může domoci pokračování pracovního poměru, pokud mu byla protiprávně dána výpověď. V několika jiných (Belgie, Finsko, Švýcarsko, Velká Británie, Dánsko, Lucembursko) má však pouze nárok na peněžité odškodnění. Ve více než 50 % všech zemí účastnících se průzkumu však existují limity náhrad v případě protiprávně rozvázaného pracovního poměru.
- S výjimkou Itálie, Švédska či Španělska nebývají statutární zástupci společností před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva. Ti ze zákona nemají ani výpovědní dobu ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.
Celá studie je k dispozici ke stažení na této stránce.
-kk-