Možná jste absolvovali celodenní či vícedenní školení, u kterých jste, i přes zajímavé metodické pojetí a hutný, poutavý obsah, měli problém udržet pozornost nebo jste museli výuku přerušit a věnovat se nějakým neodkladným pracovním prioritám či prostě jen venčení psa.
A naopak: mohli jste se také účastnit kurzu, v němž se lektor pod heslem „čas jsou peníze“ snažil vtěsnat příliš mnoho témat do hodinové seance, která se v důsledku toho z rádoby krátké, zábavné a úderné „nalejvárny“ proměnila v 60 minut bílého šumu.
Najít rovnováhu mezi obsahem a délkou vzdělávání není tak snadné. Kromě již zmíněných úskalí jste si v poslední době mohli všimnout, jak trh zaplavuje přehršel bezplatných webinářů, které sice splňují hledisko úspory času, ale často na úkor obsahu. Školení s nedostatkem hodnotného a užitečného materiálu či absencí obsahové ucelenosti nebude mít odpovídající dopad na vzdělávané, ani dlouhodobý efekt pro jejich rozvoj, a to bez ohledu na jeho délku.
Ani úspora času není bez limitů, protože učení zdaleka není jen proces předávání informací a praktický trénink. Mělo by také zahrnovat interaktivitu mezi lektorem a účastníky i mezi účastníky navzájem, protože je to právě mezilidská komunikace a interakce, která je v životě člověka nejen základním předpokladem přežití, ale i klíčovým principem veškerého učení. Kromě toho je třeba látku dále prozkoumat, zpracovat, vstřebat a prakticky zažít, což rovněž vyžaduje čas.
Jak tedy dosáhnout u virtuálního vzdělávání rovnováhy mezi přiměřenou délkou, dostatečnou šíří obsahu a vysokým užitkem?
Přečtete si raději knihu dvaceti povídek o deseti stranách nebo jeden dvou set stránkový román? Učí se vám lépe, když je materiál rozdělen do odstavců a kapitol, děláte si přestávky a máte dostatek času na opakování i zažití látky nebo preferujete studium souvislého textu, intenzivní celodenní dril a učení na poslední chvíli, kdy už není kam uhnout?
A co na to věda? Mám sice vědu rád, ale tentokrát nás nechala docela na holičkách. Z výzkumu fungování lidské pozornosti totiž nevyplývají žádné jednoznačné závěry. Není divu, vždyť výsledky takového průzkumu ovlivňují desítky proměnných a použitá kritéria a podmínky se zdaleka nemusí podobat těm, která řešíme u online vzdělávání my.
Co tedy vědci doporučují? Tak například:
-
Kurzy by měly být tak dlouhé, jak je potřeba, i když mají 90 minut.
-
Patnáct až třicet minut je „značka ideál“.
-
Čím kratší, tím lepší. Pět minut.
-
Průměrné rozpětí pozornosti člověka je asi osm sekund. Takže to „berte fofrem“.
I přes tento úsměvný rozptyl závěrů a doporučení můžeme kvalifikovaně prohlásit, že z hlediska obecného principu učení, dlouhodobého uchování informací a z mnoha dalších důvodů se jako ideální jeví rozdělit jedno komplexní vzdělávané téma na několik obsahově nezávislých, avšak souvisejících jednotek či modulů. Ty je pak vhodné probírat s účastníky odděleně, v kratších vzdělávacích celcích, s dostatečnými časovými rozestupy.
V navazujícím článku se zaměřím na pět klíčových faktorů, které v současné době podporují tuto koncepci online vzdělávání a jeho efektivitu.