Virtuální vzdělávání – Demagogie dnešní doby? (2/2)

předchozím článku jsem se věnoval v obecnější rovině formám virtuálního vzdělávání, které je v současnosti tolik diskutovaným tématem. Zatímco se opěvují především jeho přednosti (a také jsem je uvedl), má i některé nevýhody, se kterými je potřeba pracovat a správně je uchopit.  

Radek Havelka, ICT Pro s.r.o.

Jaké jsou nevýhody virtuálního vzdělávání?

Pokles pozornosti a sebekázně: Mnoho lidí má tendenci dělat více věcí najednou, což není pro vzdělávání efektivní. Pokud např. v domácím prostředí během virtuálního kurzu vaříte, chováte dítě, a ještě nohou drbete vašeho psa, těžko budete periferně vnímat stejně intenzivně, jako na klasickém prezenčním školení. Multitasking zvládají údajně pouze 2 % populace, tedy není ani dobrý nápad mít při online kurzu otevřeno 17 různých oken. Vzdělávání by se mohlo lehce změnit pouze v šum na pozadí. Navíc, zaměstnanci s nízkou motivací mají sklony k prokrastinaci, protože mnohdy není stanoven žádný konkrétní čas na proces učení a jeho dokončení.

Nevyhovující styl učení: Každému člověku vyhovuje jiný styl učení. Kupříkladu u videokurzů se mohou někteří cítit ztraceni, protože nemohou požádat instruktora o vysvětlení problematiky v reálném čase. Jiným zase může vyhovovat školení, které je více praktické či audiovizuální než to, co zrovna nabízí daná virtuální platforma.

Nepohodlí s technologiemi: Mnoho průmyslových odvětví nevyžaduje po zaměstnancích znalost IT ani jiných moderních technologií. Pro tento typ účastníka může být online kurz svízelnou situací, protože se bude hůře ve virtuálním prostředí orientovat a může mít i problém s nastavením monitoru, kamery či mikrofonu. Mnozí zase budou bojovat s okolním šumem v prostředí, kde se zrovna nachází atd.

Nevhodný obsah pro online vzdělávání: Virtuální výukové prostředí nemusí být nejúčinnějším způsobem, jak někoho naučit sestavit nebo používat komplikovaný stroj. Ani školení měkkých dovedností není v online prostředí bez limitů. U soft skills je třeba vytvořit určitý vztah a atmosféru vzájemné důvěry mezi lektorem a účastníky, aby se mohli otevřít, sdílet své problémy a následně byli připraveni přijmout jiný pohled na věc a byli motivováni ke změně. To se virtuálně realizuje poměrně obtížně a úspěch je podmíněn vysokou empatií školitele, jeho lektorskými schopnostmi a osobním šarmem.

Malý zřetel na individuální potřeby účastníků: I u školení hard skills jde často o přizpůsobení stylu a koncepce výuky individuálním potřebám účastníků a reálným situacím z jejich praxe. Většina online kurzů nebere toto hledisko na zřetel. Jsou však i virtuální školení, která individuální přístup zohledňují. S použitím kvalitní virtuální platformy je například možné, aby lektor bezprostředně reagoval na individuální dotazy jednotlivých účastníků. Dokonce lze zajistit, aby pomocí vzdáleného přístupu viděl i jejich práci a mohl do ní přímo zasahovat na jejich obrazovce a pomoci jim tak s řešením složitějších praktických úkolů. Jedná se o tzv. synchronní vzdělávání, probíhající ve virtuální učebně v reálném čase.

Nižší aktuálnost informací: U virtuálních kurzů, které neprobíhají v reálném čase (asynchronní vzdělávání), je častým úskalím, že chybí jejich pravidelná aktualizace. Problém to může být zejména u školení IT, kde se softwarové aplikace pravidelně updatují na nové verze a rovněž se celkem drastickým tempem zdokonalují technologie a mění přístupy i pracovní metody. Na to pochopitelně mnohem lépe reaguje synchronní vzdělávání či klasické prezenční školení, které je analogicky pokaždé trochu jiné, vždy aktuální a autentické.

Absence osobního kontaktu a méně interakce: Online vzdělávání většinou nenabízí dostatečný mezilidský kontakt, který je naopak u tradičních forem výuky schopen vytvářet příležitosti pro budování týmu, hraní rolí, brainstorming nebo diskuzi. Podceňování dopadu toho, že se studenti nesetkávají s instruktorem a ostatními účastníky naživo a nemohou s nimi bezprostředně komunikovat, může vést k monologickému učení a v konečném důsledku i k celkové demotivaci se vzdělávat a nadále rozvíjet. A přitom je to právě mezilidská komunikace a interakce, která je v životě člověka nejen základním předpokladem přežití, ale i klíčovým principem veškerého učení.

Virtuální vzdělávání rozhodně není demagogií dnešní doby

Existuje již více než dvě desetiletí a když se správně uchopí, může být skvělým doplňkem klasického učení. Pokud se pro školení online formou vybere vhodné téma i odpovídající virtuální platforma, bude představovat pro účastníky nejen příjemně strávený čas, ale především posun jak v osobním, tak i profesním růstu. Souhlasíte?

Články v sérii

Aktuální

Virtuální vzdělávání – Demagogie dnešní doby? (1/2)

Aktuální

Virtuální vzdělávání – Demagogie dnešní doby? (2/2)