„Jsme malá kostka ve firemním benefitním puzzle, ale s velkým dopadem na zdraví zaměstnanců,“ říká Miroslav Rech, Multisport Benefit

„Jsme malá kostka ve firemním benefitním puzzle, ale s velkým dopadem na zdraví zaměstnanců,“ říká Miroslav Rech. „Multisport je na trhu od roku 2010, takže letos slavíme patnácté narozeniny. Obrazně řečeno, máme už pomyslnou občanku. To, co nabízíme, je Multisport karta, s níž můžete každý den vyrazit na nějaké sportoviště a navíc dvakrát denně na hodinu využít sdílená kola.“

Široká nabídka aktivit pro každého

Od počátečních let, kdy byla nabídka omezená a využití karty sporadické, se Multisport vyprofiloval jako nástroj podporující pravidelný pohyb. Dnes kartu využívá 300 tisíc lidí z více než 12 tisíc firem. Podle posledního průzkumu Multisport Index z roku 2024 se počet aktivních Čechů zvyšuje – přes 70 % populace se hýbe minimálně jednou týdně, i když stále existují regionální rozdíly, například mezi Prahou a Karlovarským krajem.

Karta přitom není určena jen k návštěvě posilovny. Držitelé mohou využívat bazény, wellness, sauny, jógu či tenis, ale i výlety na hrady a zámky. „Může se zdát, že to s Multisportem nesouvisí, ale výlet s rodinou má velkou hodnotu. Navíc hrady bývají na kopci, takže i tam se člověk zapotí,“ vysvětluje Rech. Tento široký záběr aktivit umožňuje firmám cíleně podporovat pohyb zaměstnanců bez ohledu na jejich fyzickou kondici či zájem o konkrétní sport.

Well-being a prevence

Multisport se postupně rozšiřuje i do oblasti well-beingu, zahrnujícího nejen fyzickou kondici, ale také psychickou pohodu. „Naší rolí je společně se zaměstnavateli doslova zvednout lidi ze židlí a bořit bariéry, které brání začít s pohybem,“ dodává Rech.

Stejně důležitá je i role benefitů z hlediska prevence a firemní ekonomiky. Aktivní zaměstnanci podle zahraničních studií vykazují až o 30 % nižší nemocnost, což se projevuje ve snížení nákladů na absenci a vyšší efektivitě práce. „Naše 'kostička' v pomyslném firemním puzzle je sice malá, ale velmi profesionální a efektivní,“ dodává Rech.

Zdravotnictví před kolapsem?

Alarmující čísla z nejnovějšího Multisport Indexu ukazují na neudržitelný trend ve veřejných financích. „Pokud v roce 2010 byly náklady na zdravotnictví 300 miliard korun a v roce 2023 už to bylo 600 miliard, tak při tomto skokovém tempu se řítíme do problému," varuje Rech. Podle predikce, kterou firma zpracovala ve spolupráci s profesorem Richardem Hindlsem z VŠE, mohou náklady na léčbu obezity v roce 2050 dosáhnout až 500 miliard korun ročně.

Současná situace českého zdravotnictví je podle Recha kritická: „Více než 60 % Čechů má nadváhu. U mužů je to až 70 %, a 42 % dospělých vůbec nesportuje." Paradoxně však přináší i pozitivní zprávy: „Meziročně, oproti roku 2023, vzrostl počet lidí, kteří se hýbou a sami o sobě tvrdí, že jsou pohybově aktivní."

Překonání legislativních výzev

Loňský rok přinesl pro odvětví zaměstnaneckých benefitů zásadní změnu v podobě zavedení daňových limitů. „Na začátku musím říct, že jsem se v té situaci moc neorientoval. Panoval kolem toho zmatek a nervozita," přiznává Rech. Dopad byl okamžitý: „Na začátku roku jsme přišli asi o 20 tisíc karet, což bylo kolem 10–12 % z tehdejšího celkového počtu."

Firma však dokázala ztráty rychle kompenzovat. „Tento propad jsme dokázali rychle vyrovnat – často se klienti vraceli už po pár měsících, když viděli interní poptávku a uvědomili si, o co zaměstnance zrušením benefitu připravili," vysvětluje Rech.

Ekonomická logika prevence

Multisport argumentuje jasnou ekonomickou logikou. „Aktivní zaměstnanci mají až o 30 % nižší nemocnost," říká Rech s tím, že „dokonce i někteří zarytí 'nesportující' CEO na to slyší, protože vidí jasný ekonomický přínos."

Firma přitom odmítá roli všeléku. „Nikdy jsme netvrdili, že dokážeme zázraky, jsme pouze nástroj, jedna část celkového řešení," zdůrazňuje Rech. Nabídka se proto rozšiřuje i mimo klasické fitness: „Držitelé karty mohou jít do sauny, bazénu, na jógu, tenis a další aktivity."

Spolupráce státu, firem a pojišťoven

Rok 2024 ukázal, že legislativa může benefity ovlivnit, a proto Rech vidí prostor pro spolupráci státu, firem a zdravotních pojišťoven. „První krok by měl být, aby se vládní reprezentace veřejně přihlásila k tomu, že zdraví je zásadní parametr, který chtějí podporovat ve společnosti," uzavírá.

Přepis podcastu

Tento přepis podcastu byl vytvořen s využitím automatizované technologie rozpoznávání řeči. 

Tomáš Pospíchal (moderátor): Hostem podcastu HR news je Miroslav Rech, CEO společnosti Multisport Benefit. Multisport je na českém HR trhu zavedenou značkou, nicméně možná se najdou i tací z našich posluchačů, kteří přesně nevědí, co Multisport dělá. Mohl byste společnost představit?

Miroslav Rech (host): Multisport je na trhu od roku 2010, takže letos slavíme patnácté narozeniny. Obrazně řečeno, máme už pomyslnou občanku. To, co nabízíme, je Multisport karta, s níž můžete každý den vyrazit na nějaké sportoviště a navíc dvakrát denně na hodinu využít sdílená kola. Součástí je i měření složení těla a další služby. Jde o zaměstnanecký benefit, který lze využít na více než 2.300 místech v České republice, a pozor, také na Slovensku.

Kdybyste měl Multisport představit z pohledu čísel – počtu uživatelů, partnerských zařízení – jaká by to byla? A jak se za těch 15 let změnil trh, na kterém působíte?

Začátky byly pomalé. Neměli jsme vybudovanou dostatečnou partnerskou síť, a tak možnosti využití karty nebyly tak široké a produkt nebyl zpočátku tolik atraktivní. O to víc si vážím pionýrů, kteří s námi tehdy do spolupráce šli. Zlom nastal zhruba v roce 2015, kdy si zaměstnavatelé začali ve větším měřítku uvědomovat, že tento typ benefitu jim může pomoci nejen při budování firemní kultury, ale také v oblasti prevence a zvyšování efektivity. Dnes máme 300.000 uživatelů (držitelů karty), kteří pracují ve více než 12.000 firmách. Jsme na to hrdí a oceňujeme, že se zaměstnavatelé o své lidi starají.

Pravidelně vydáváte průzkum Multisport Index. Nyní je rok 2025 a jsou k dispozici data za rok 2024. Co v něm sledujete a jaké trendy z něj vyplývají?

Multisport Index je pravidelná záležitost. Každý, kdo by chtěl větší detail, si ho může stáhnout na našich webových stránkách. Zajímavé je, že meziročně, oproti roku 2023, vzrostl počet lidí, kteří se hýbou a sami o sobě tvrdí, že jsou pohybově aktivní. A ještě lepší zpráva je, že přes 70 % populace uvádí, že se hýbe minimálně jednou týdně. Může se zdát, že je to málo, ale ten posun tu skutečně je. A věřím, že jsme k tomu přispěli i my.

Vidíte v rámci těchto benefitů a výzkumů nějaké rozdíly mezi regiony, mezi vzděláním nebo podle odvětví, kde zaměstnanci působí?

Ano, rozdíly tu jsou. Regionálně je to dané mimo jiné nabídkou sportovišť. Na špičce je Praha, která má nejširší nabídku, a na opačném konci zatím – a doufám, že to brzy změní – je Karlovarský kraj. To se odráží i v tom, co lidé v daných regionech dělají. Když někdo řekne, že sportuje, neznamená to, že nutně chodí do fitcentra nebo na skupinové lekce. Pravidelné procházky třeba po lese nebo výlety s turistickým klubem jsou také skvělá aktivita.

Kromě geografických rozdílů vidíme i rozdíly podle odvětví. Jinak to vypadá ve vývojářských IT firmách nebo ve farmacii, kde je firemní kultura často postavená na aktivním životním stylu. Tyto firmy podporují zaměstnance, aby jezdili do práce na kole, pořádají akce a podobně. Naopak v logistice nebo výrobě to na první pohled vypadá, že se lidé mimo práci tolik nehýbou. Ale i to se mění. Zaměstnavatelé ve výrobní sféře si začínají uvědomovat, že benefity nemusí být jen o fitcentru. Zajímavá je nabídka bazénů, wellness center, saun nebo jógy. A tímto směrem se teď dívají.

V Multisport Indexu mě zaujala jedna věc, která není úplně pozitivní. Uvádíte, že výdaje státu na zdravotní péči rostou rychleji než příjmy státního rozpočtu. To je asi logické, ale konkrétně zmiňujete neudržitelnost tohoto trendu. V čem spočívá?

Pokud v roce 2010 byly náklady na zdravotnictví 300 miliard korun a v roce 2023 už to bylo 600 miliard, tak při tomto skokovém tempu se řítíme do problému. Jestli neproběhne nějaká reforma nebo koncepční opatření – například na podporu snížení obezity, podpory pohybu a zdravého životního stylu v populaci – jen ten problém odsouváme. Doufám, že i politická reprezentace si to stále více uvědomuje. Z některých prohlášení parlamentních i neparlamentních stran vyplývá, že viditelnou krizi ve zdravotnictví si všichni uvědomují. Zatím jsem v tomto směru optimista.

Z jakých dat v tomto ohledu vycházíte?

Měli jsme možnost o tomto tématu diskutovat a spolupracovat s prof. Ing. Richardem Hindlsem, CSc., FEng., dr. h. c., který působil na VŠE a je členem NERVu. Z dostupných statistických údajů a podkladů vytvořil predikci vývoje, kterou s námi sdílel. Byla to velmi profesionální práce a nemáme důvod si myslet, že by obsahovala závažné chyby. Ale upřímně – netěší nás to ani jako firmu, ani mě osobně.

V indexu také uvádíte, že více než 60 % Čechů má nadváhu. U mužů je to až 70 %, a že 42 % dospělých vůbec nesportuje. Proč si myslíte, že se česká společnost do tohoto stavu dostala? A jaká je v tom role Multisportu?

Je to dlouhodobý trend spojený i se zvyšující se životní úrovní. Navíc to není veřejné téma. Pokud by pohyb a zdravý životní styl byly ve veřejném prostoru vidět více, místo současného konzumního přístupu, výsledky by vypadaly jinak. Role Multisportu je v tom, že společně se zaměstnavateli doslova zvedáme lidi ze židlí a dáváme jim klíč k tomu, aby se začali hýbat. Existují různé bariéry, proč lidé nezačnou, a my se je snažíme bořit. Každý někdy potřebuje impuls – a Multisport karta v tom funguje skvěle.

Obezita se bohužel týká i dětí.

U dětí je to jiné a citlivější téma. Je to i mediálně atraktivnější, a proto se o něm více mluví. Lidé si uvědomují, že objem pohybových aktivit na základních školách – ne na všech, ale na mnoha – není dostatečný. Pokud tělocvik spočívá jen v tom, že si děti zahrají basketbal, chybí tomu koncepce a směr. Věřím, že tady k posunu dojde.

Lze Multisport kartu využít i pro členy rodiny?

Ano. Ke kartě si lze pořídit doprovodnou kartu pro dospělého člena rodiny a až tři dětské karty.

V indexu také uvádíte, že v roce 2050 – což se z dnešního pohledu může zdát daleko – mohou náklady na léčbu obezity dosáhnout až 500 miliard korun ročně. Není to příliš dramatické?

Není. Statistický úřad k tomu má data a sleduje vývoj plateb i plnění ve zdravotnictví. Ten trend je opravdu hrozivý. Není náhodou, že jsou populární i pořady nebo reality show zaměřené na redukci váhy. Škoda jen, že se na ně lidé spíše dívají, než aby se sami do změny zapojili.

V indexu také uvádíte, že aktivní zaměstnanci mají až o 30 % nižší nemocnost. Z jakých dat vycházíte?

My jsme tuto studii sami nevytvářeli, vycházíme z dostupných zahraničních studií. Zaměřili jsme se na trhy, které jsou ekonomicky a kulturně podobné České republice, abychom neporovnávali úplně odlišná prostředí. Ukazuje se, že úspora na nákladech spojených s absencí zaměstnanců může dosahovat 30 %. To je velmi vysoké číslo a ve spoustě firem je to i hlavní důvod, proč se pro tento benefit rozhodnou. Dokonce i někteří zarytí „nesportující“ CEO na to slyší, protože vidí jasný ekonomický přínos.

Když si to člověk spojí – čím více bude vaše karta využívána, tím vyšší jsou vaše náklady. Je to tak?

Teoreticky ano, ale prakticky to funguje tak, že karta je určená k používání. Držitel karty se nemusí bát, že bychom ho nějak omezovali, mimo rámec, který jsem zmínil dříve, tedy jedno využití denně. To je smysl karty.

Proto klasické podmínky?

Ano.

Posluchači našeho podcastu jsou z velké části HR profesionálové, kteří mají na starosti benefity, vzdělávání a další agendu. Jak probíhá onboarding vašeho klienta? Přijdete do firmy, oni řeknou „dobře, zkusíme to“, rozdáte pár karet a po měsíci uvidíte, jak to funguje?

Může to tak být. S distribucí karet umíme pomoci, zejména ve firmách se směnným provozem nebo velkým počtem zaměstnanců, kde HR nemá kapacitu. Záleží na individuální dohodě. Umíme zajistit komunikaci, připravit šablony, intranetové příspěvky, distribuovat karty či provést onboarding. Stále častěji jde o elektronické karty, fyzické předávání je méně obvyklé, ale možné.

Když se vrátím k nemocnosti. Například ve výrobě je asi jasné, že zaměstnavatelé vidí přímé dopady a následky. Ale vidíte u svých partnerů, že se na tento trend dívají i systémově? Že neřeší jen následek, ale také příčinu?

Pokud myslíte, zda zavádějí programy prevence, tak ano. Jsou zaměstnavatelé, kteří mají podporu zdravého životního stylu a prevence doslova ve svém DNA. Existují různé programy, často zaměřené na zdraví – například preventivní prohlídky. Bohužel, lidé je často absolvují až ve chvíli, kdy je něco bolí, což už je řešení následku. Zdravotní služby, včetně závodních lékařů, jsou ve firmách běžné, ale stále více firem se dívá na to, jak problémům předcházet, aby zaměstnanci k lékaři vůbec nemuseli. A tím rozhodně nemyslím, že bychom měli někoho odrazovat od preventivních prohlídek – naopak.

Upřímně, kartička do posilovny asi problém nevyřeší. Máte pro své partnery i jiná řešení?

Multisport není jen o posilovně. Držitelé karty mohou jít do sauny, bazénu, na jógu, tenis a další aktivity. Nikdy jsme netvrdili, že dokážeme zázraky, jsme pouze nástroj, jedna část celkového řešení. Naše „kostička“ v pomyslném firemním puzzle je ale velmi profesionální a efektivní.

Jaké služby jsou přes Multisport nejčastěji využívané?

Uživatelé stále nejčastěji navštěvují posilovny. Následují skupinové lekce, plavání a poté se zájem tříští na raketové sporty a další aktivity. Snažíme se ale nabídku rozšiřovat i o zážitky, které nejsou jen o fyzické kondici, ale také o psychické pohodě, například jsme přidali vstupy na hrady a zámky. Může se zdát, že to s Multisportem nesouvisí, ale výlet s rodinou má velkou hodnotu. Navíc, hrady bývají na kopci, takže i tam se člověk zapotí. Tento benefit je velmi oblíbený a hojně využívaný.

Zmiňoval jste také well-being. Co to znamená z vašeho pohledu?

Z našeho pohledu jde o koncepčnější práci se zaměstnancem, nebo obecně s člověkem, která zahrnuje duševní zdraví, prevenci vyhoření a celkovou politiku, jakou firma v této oblasti má. Měl by to být ucelený a komplexní program, ne jen dílčí aktivita.

A v rámci konkrétní služby to může být co?

Například spolupráce s dodavateli, kteří se specializují na duševní zdraví. Nechci opomíjet, že i sport pomáhá „vyčistit hlavu“. Ale pokud se někdo ve firmě necítí bezpečně a potřebuje si o tom promluvit, existují specializované programy. Je to i o tom, jak firma žije, jestli pořádá dny zdraví a podobné akce. Vnímám to opravdu jako komplexní věc.

Co přes Multisportku nejčastěji využíváte vy osobně?

Jsem v tomhle docela nudný, nejsem typ, který by byl každé ráno na crossfitu. Paradoxně ale vozím v autě plný kufr sportovního vybavení. Jsem spíš reaktivní, když mě někdo pozve na tenis nebo brusle, jsem připravený. Dělám to, na co mám zrovna náladu. Pokud bych měl jmenovat něco, co dělám častěji, tak v zimě chodím plavat.

A co se týká nabídky sportovišť? Jak zajišťujete, aby byla dostatečně široká v různých lokalitách?

Je to hodně práce. Nabídka sportovišť musí jít ruku v ruce s počtem uživatelů a klientů v dané lokalitě. Nechceme nasmlouvat partnera tam, kde by ho nikdo nevyužíval. Někde je to jednodušší, jinde složitější. Třeba města, která mají vlastní strategii podpory sportu, jsou skvělými partnery – často jde o městská zařízení, jako jsou bazény, jejichž provoz by bez podpory města nebyl možný. Tam je spolupráce snazší. V jiných lokalitách, kde infrastruktura chybí, bazén prostě nevybudujete – to je drahá záležitost. Ale můžeme motivovat sportoviště tam, kde je uživatelů dost.

Takže stimulujete poptávku?

Ano. Když to někdo uchopí jako podnikatelskou příležitost, často současný provozovatel rozšíří kapacitu, zvětší prostor nebo otevře pobočku.

Je to tedy i prostor pro vás.

Přesně tak.

Vrátím se do roku 2024. Legislativní změny a omezení limitu na zaměstnanecké benefity vás asi příliš nepotěšily. Co to pro vás znamenalo?

Na začátku musím říct, že jsem se v té situaci moc neorientoval. Informace o tom, jaký bude strop, s jakou logikou a zda vůbec bude zaveden, nebyly úplně transparentní. Panoval kolem toho zmatek a nervozita. I naši klienti se připravovali na něco, co ještě nemělo přesné znění. Výsledkem bylo, že po zavedení konsolidačního balíčku a stanovení limitu začali zaměstnavatelé pečlivěji vybírat, které benefity si ponechají, a více zvažovali jejich smysluplnost a přidanou hodnotu.

Ten limit je polovina průměrné mzdy, která není daňově zatížena, je to tak?

Ano. A tento strop v případě volnočasových benefitů platí i letos. Konsolidační balíček jako takový nerozporuji. Myslím si, že byl potřeba a nevyhnutelný. Na druhou stranu byl připraven narychlo a možná bez důkladné expertízy. Čím dál víc se ukazuje, že omezit prostor pro prevenci nebylo úplně šťastné rozhodnutí. Věřím, že se brzy dočkáme nějaké změny.

Jak jste na to reagovali?

Měli jsme dva hlavní efekty. Za prvé jsme mírně změnili tone of voice a obchodní strategii. Za druhé jsme se více soustředili na vysvětlování přínosu karty jako takové.

K čemu přesně?

Protože po období, kdy některé firmy zaváděly benefity bez hlubší analýzy, se nyní dostává do popředí jejich adresnost a smysluplnost. My jsme museli být připraveni bavit se s klienty o konkrétních číslech a umět obhájit naši pozici. I přesto jsme zaznamenali mírný pokles – na začátku roku jsme přišli asi o 20.000 karet, což bylo kolem 10–12 % z tehdejšího celkového počtu. Bylo to očekávané. Často šlo o to, že zaměstnavatelé zrušili příspěvek na kartu, což držitele odradilo. Tento propad jsme ale dokázali rychle vyrovnat – často se klienti vraceli už po pár měsících, když viděli interní poptávku a uvědomili si, o co zaměstnance zrušením benefitu připravili.

Chápu to tak, že nejdřív z obav odešli a pak se vrátili?

Ano, to bylo běžné.

Znamenalo to pro vás i pokles poptávky ze strany poskytovatelů služeb?

V té době se sešly tři faktory. Prvním byla legislativní změna. Druhým velký tlak ze strany sportovišť, která kvůli energiím a dalším vlivům potřebovala navýšit příjmy. My jsme tak museli plošně zdražit. A třetím faktorem byl tlak na naši partnerskou síť, která se potýkala s existenčními problémy.

Ty tlaky tedy šly proti sobě.

Přesně tak – situace, kterou by si člověk nepřál. Zvyšujete cenu produktu, zároveň čelíte legislativnímu limitu a ještě řešíte, jak udržet nad vodou svou partnerskou síť. Věřím ale, že se nám to podařilo a dnes trh funguje normálně.

A co se týče konkurence, zostřila se situace na trhu benefitů?

Nemyslím si, že by na trh vstoupil nový silný hráč. Naopak si myslím, že limity v benefitech donutily všechny poskytovatele inovovat, zlepšovat produkty a zvyšovat jejich uživatelskou přívětivost – například zabránit expiracím prostředků. Na kvalitu služeb to mělo pozitivní dopad.

A co tyto legislativní změny znamenají pro HR oddělení? Je to více administrativy, změna jejich práce? Co sledujete?

Samozřejmě jde o hlídání limitu, zvlášť když nabídka benefitů je širší – už to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Na druhou stranu si myslím, že HR oddělení se během toho roku a půl naučila docela dobře v tom pohybovat, takže dnes už to není až takový problém. Jiná situace je u zaměstnavatelů, kteří doposud žádné benefity nenabízeli, nebo minimálně žádné spadající do tohoto limitu. Pro ně je to nová agenda, která vyžaduje respekt a orientaci, a právě tam se snažíme nějakým způsobem pomoci.

Takže když zaměstnanec přesáhne stanovený limit, musí mu to zaměstnavatel dodat?

Přesně tak.

V tom dokážete pomoci i s reportingem?

My s tím přímo nepomáháme, protože nemáme k těm datům přístup, ani by to nedávalo smysl.

Ale co číselná stránka toho limitu?

Multisportkarta je fixní měsíční platbou, takže nemá žádné výkyvy. Dá se to snadno spočítat.

Takže ta otázka vlastně ani neměla smysl.

Vlastně ne, a tady starý dobrý Excel by mohl fungovat velmi dobře.

Rozumím. S jakými argumenty se setkáváte u partnerů, když se bavíme o tom, zda budou využívat benefit vašeho typu, nebo obecně benefit zaměřený na pohyb a fyzickou aktivitu zaměstnanců?

Nejprve zjišťujeme, jaká je firma, její priority a firemní kultura, a zda podpora pohybu zapadá do jejích benefitů. Pokud zazní jasné „ne“, respektujeme to, ale udržujeme kontakt, protože priority se mohou změnit. Věříme, že význam podpory pohybu v ČR poroste, podobně jako po roce 2015 a po covidu, kdy došlo k propadu indoorových aktivit. Sledujeme trendy i ekonomické aspekty a firmám, které do karty investují (např. ji spolufinancují), nabízíme měsíční testování zdarma pro vyhodnocení zájmu zaměstnanců.

Takže říkáte, že velká část firem reaguje spíše reaktivně, až když se objeví zájem ze strany zaměstnanců?

To je jeden ze scénářů. Další scénář je, že se ve firmě něco zásadně změní, nebo přijde nová personalistka či personalista s předchozí zkušeností s tímto produktem. Vždycky to však jde od managementu. Pokud si management uvědomuje, že zdravý zaměstnanec, který se stará o sebe a zvládá stres alespoň v základních mantinelech, je pro firmu přínosem, a aktivně to podporuje, tak se bavíme o úplně jiné situaci. To poznáte na první pohled. Například ve výrobní firmě, kde management proaktivně organizuje výlety, aktivity nebo výšlapy, je jasné, že Multisport do jejich strategie zapadá.

Ještě k legislativě a celkové situaci – stát zdanil sportovní benefity, přitom volal po prevenci, což je logicky trošku rozpor. Máte náznaky, že by se to mohlo změnit?

Ano.

Jak aktivně jste v tomto ohledu?

Nejsme firma, která lobuje nebo působí v šedé zóně. Pokud nás ale osloví politický subjekt či organizace, jako Česká komora fitness, data poskytneme – chceme být proaktivní a podporovat pohyb i tam, kde se karta nevyužívá. V některých volebních programech už vidíme náznaky národní strategie zdraví, což je pozitivní. Multisport nechce stát stranou, ale otevírat téma zdravého životního stylu ve veřejném prostoru. Uvažujeme i o iniciativě, kdy za každý vstup s kartou půjde koruna do fondů na podporu pohybu a prevence.

Takže vás můžeme brát za slovo?

Hrajeme si s tou myšlenkou. Ne, samozřejmě. Nechceme, aby koncept měl hlavu a patu jen pro nás, ani aby měl malý dosah. Nechtěli bychom do toho jít sami. Věříme, že na trhu je více velkých firem, které mají podobný zájem, aby se Češi cítili lépe.

Multisport je mezinárodní firma a když mluvíme o spolupráci státu s veřejným sektorem, která pozitivně ovlivňuje veřejné zdraví, máte zkušenosti či inspiraci z jiných zemí, kde tato kooperace funguje dobře?

To je zajímavé, asi tím nikoho nešokuju. Jsou to třeba severské státy nebo země Beneluxu, kde existuje národní strategie a podpora zdraví je na vysoké úrovni. Dlouhodobě tam fungují i daňové úlevy či pobídky, což je oproti České republice trochu odlišná situace. Inspiraci vidím i v některých balkánských zemích, kde například snížili DPH pro sportovní zařízení na nulu. Stát tím nechává více peněz přímo v zařízeních, aby mohly udržovat kvalitu a rozšiřovat služby. To je podle mě dobrý přístup.

Poslední otázka – ideální svět. Jak by podle vás měla vypadat spolupráce veřejného sektoru, státu a zdravotního sektoru?

Kdybych to mohl navrhnout ideálně, první krok by byl, aby se vládní reprezentace veřejně přihlásila k tomu, že zdraví je zásadní parametr, který chtějí podporovat ve společnosti. Následně by se k tomu měla připojit média, aby tato témata byla pravidelně součástí jejich vysílání a programů, a aby lidem přibližovala i rizika, například spojená s obezitou.

Dále bych se podíval na legislativu a omezení benefitů na pohyb. Limit by měl být výrazně navýšen, nebo zrušen. Zapojení zdravotních pojišťoven by bylo rovněž přínosné, například prostřednictvím věrnostních programů a podpory prevence. Neměli bychom zapomínat ani na firmy – zaměstnavatelé i přesto mají zájem do těchto programů investovat. Přijde mi, že existuje velký prostor pro koordinovanou spolupráci všech stran, které chtějí zlepšit veřejné zdraví, ale dosud nemají k dispozici vhodné podmínky a strukturu.

Download audio track of the video in mp3.