Čím je vám blízké téma efektivní komunikace? Proč jste se rozhodl své znalosti předávat dál?
Myslím, že k přednášení o komunikaci mě vedlo nejen mé vzdělání, ale také moje hobby a to je činoherní divadlo a improvizace. Zde se komunikace a naslouchání používá ve velké míře a to je skvělá škola. A tím posledním je dárcovství krve. Z legrace říkám, že bych se pro lidi rozdal. Proto dělám, co dělám, přijde mi velice důležité pomáhat lidem.
Co vše musí být součástí efektivní komunikace?
V komunikaci musíme být s protějškem v nějakém vztahu, musí fungovat porozumění, vzájemnost, tedy že reagujeme jeden na druhého. Velmi důležitá je otevřenost - musíme být pozitivní, upřímní, inspirující se navzájem, autentičtí. Při komunikaci jsem sám sebou a vím, proč to říkám zrovna já, z jaké pozice, jsem empatický. Empatie hraje se souladem a porozuměním.
Pokud chceme oddělit komunikaci od efektivní komunikace, je třeba jednat k věci. Nesmíme být ustrašení, je dobré být ve střehu. Také bez vzájemného respektu se nikam neposuneme. Neopomínejme ani adekvátní argumentaci. Hned na začátku by mělo zaznít, že aby komunikace proběhla efektivně, nutně to neznamená se dohodnout. Nemusíme vždy dosáhnout dohody, ale alespoň pochopení a od toho se odrazit.
Na svém webináři jste přirovnal komunikaci k deskové hře, můžete to vysvětlit?
V komunikaci je jeden velký problém a to je ten, že to není nikde vepsané v kameni. Aby komunikace proběhla efektivně, je nesmírně důležité, kdo u jednání sedí, co je to za člověka, o jakou jde situaci, jaký je kontext.
Stačí se na to podívat jiným úhlem pohledu, právě jako na deskovou hru. U hry je skupina lidí, minimálně dva a všichni hrají podle nějakých pravidel. Kdyby totiž ta pravidla nebyla, tak si tam dělá každý, co chce a je náročné se v tom orientovat. Nedodržování pravidel vede ke konfliktům a nedorozuměním. Vede to k nepochopení. Pokud se dostaneme do této fáze, je dobré všechno zahodit a začít úplně od začátku, vzájemně si potvrdit, v čem komunikační pravidla spočívají.
Co jsou základní komunikační principy?
Základem je verbální komunikace, neverbální komunikace, a nepříliš známá paraverbální komunikace. To jsou signály, které vysíláme, aniž bychom si to uvědomovali. Jeden z největších projevů paraverbální komunikace je na našem hlase – nuance, které rozlišují kontext toho, co se snažíme říct. Stačí jen jinak umístit pauzu do věty a najednou má sdělení úplně jiný obsah.
Často se komunikuje psanou formou, jaké jsou její výhody a nevýhody?
Psaná komunikace patří také do verbální. Je ale ochuzená o ostatní vjemy, je to prostý text bez emocí. Abychom si to trochu zosobnili a vložili prvky paraverbální komunikace, používáme smajlíky. Protože u strohého textu je problém rozklíčovat, zda jsem danou informaci myslel pozitivně nebo jsem třeba smutný, proto nám pomáhají právě smajlíky.
Jak můžeme pracovat na své neverbální komunikaci?
Neverbální komunikace není jen o tom, jak se člověk tváří a jak stojí, ale je to řada různých gest, co dělá se svým tělem podvědomě, jak reaguje na konverzaci, co dělá rukama, hlavou, očima, kontrolované i nekontrolované – různé tiky.
Spousta lidí si neuvědomuje, že do neverbální komunikace spadá i oblečení, volba parfému, hotel, v kterém se ubytují, jakým autem jezdí. To jsou statusové věci, které jsou součástí neverbální komunikace. Je nemožné s někým nekomunikovat. Pokud jsou dva lidi, kteří se v životě neviděli, v jedné místnosti, není možné, že spolu nekomunikují. Prostě se cítí, slyší, nemusíme se na sebe ani podívat a ta komunikace tam probíhá, ať chceme, nebo ne.
Co dělat s tím, když komunikace nejde podle pravidel?
Komunikace pramení z toho, jaký my máme ze všeho pocit a jak to vnímáme. Musíme mít dobře pojmenováno, v čem pravidla spočívají a pak se na to jednoduše odkázat. Abych komunikaci mohl dobře uchopit a mohl jsem rozehrát celou hru fér. Pokud se nehraje fér, asertivně říct, že se to musí změnit, protože něco je špatně.