Filipínští řidiči jezdí po celém světě, jen u nás ne
Filipíny patří k největším světovým vývozcům pracovní síly a jejich profesionální řidiči jsou vyhledávaní napříč kontinenty. K Vídeňské úmluvě o silničním provozu přistoupily už v roce 1973, takže jejich řidičské průkazy vycházejí z mezinárodních standardů. Filipínci jsou zároveň nejrychleji rostoucí komunitou cizinců v Česku. Žije jich tu už více než 16 tisíc a z vlastní zkušenosti vím, že se osvědčili ve strojírenství, logistice i dalších oborech.
S mezinárodně uznávaným řidičským průkazem je pustí za volant v Evropě, v Asii i na Blízkém východě. Jediná země, která jim neuzná vůbec nic, je Česká republika. Plošné neuznávání mezinárodních průkazů přitom nemá žádné opodstatnění a poškozuje především samotné české firmy.
I po dvaceti letech za volantem u nás začíná jako nováček
Filipínský řidič musí v Česku skládat řidičské zkoušky znovu a postupně. Nejprve na osobní automobil skupiny B, poté na nákladní vozidlo skupiny C, následně na soupravu C+E a nakonec ještě musí získat průkaz profesní způsobilosti. Zkušený profesionál, který roky vozil zboží po dálnicích celého světa, tak u nás začíná jako úplný začátečník. Firma za jednoho řidiče zaplatí desítky tisíc korun za zkoušky, výcvik a profesní průkaz a čeká dlouhé měsíce, než smí vůbec vyjet.
Okolní státy přitom postupují jinak. Polsko průkazy ze zemí Vídeňské úmluvy vyměňuje bez zkoušek. V Německu a dalších zemích stačí přezkoušení ze znalosti pravidel silničního provozu. Jsou to zbytečné překážky, které si jako jedna z mála zemí klademe sami.
Nežádáme revoluci, jen přezkoušení místo zkoušek od nuly
Řešení je přitom jednoduché. Stačilo by, aby se filipínský řidič prokázal platným mezinárodním řidičským průkazem s oprávněním řídit nákladní vozidlo nebo jízdní soupravu a následně v České republice absolvoval pouze teoretickou a praktickou zkoušku. Nemusel by znovu procházet celou autoškolou a postupně získávat oprávnění skupin B, C a C+E, která už získal a řádně doložil na Filipínách.
Nežádáme žádnou revoluci. Ať jsou filipínští profesionálové přezkoušeni z pravidel silničního provozu a prokážou, že rozumí všem značkám. Nemusí ale procházet kompletními zkouškami od úplného začátku. Čeští dopravci by mohli obsadit tisíce prázdných kabin a zboží by nezdražovalo jen proto, že ho nemá kdo vozit.
Problém prohlubuje i pomalá digitalizace
Řidičské průkazy nejsou jedinou brzdou. Nábor z Filipín zdržuje také pomalá a nedigitalizovaná pracovní imigrace. Zatímco Polsko vyřídí příchod filipínského pracovníka zhruba za dva až tři měsíce a Německo přijímá žádosti o víza online, v Česku trvá celý proces přibližně půl roku a mezi úřady a ambasádou stále putují papírové dokumenty. Vidíme to v praxi každý měsíc. Zhruba 15 % nejlepších kandidátů na Česko nečeká a přijme nabídku jinde.
Dopravci ztrácejí schopnost garantovat termíny i kapacitu
Vyšší mzdové náklady, omezené kapacity a nižší schopnost pružně reagovat na poptávku zvyšují cenu přepravy a postupně se promítají také do cen zboží. Nejvíce je to vidět v e-commerce, kde zákazník očekává rychlé doručení bez zdražení. Potvrzují to i analýzy poradenské skupiny Moore Czech Republic, podle kterých už nedostatek pracovníků není jen otázkou náboru.
Dopravcům se prodražuje provoz, komplikuje se plánování a zvyšuje se citlivost na jakýkoli výpadek v celém dodavatelském řetězci. Firmy tak mají menší prostor pro rezervy a každé narušení činnosti se rychleji promítá do kvality služby i výsledné ceny přepravy.
Řidičů ubývá a tradiční nábor už nestačí
Profesionálních řidičů dlouhodobě ubývá, zatímco poptávka firem po této kvalifikaci roste. Napětí na trhu práce se dál stupňuje a žene náklady dopravců vzhůru. Zvyšování mezd, náborové příspěvky ani širší nabídka benefitů zatím tento trend nezvrátily.
Shoduji se v tom s Radovanem Haukem, partnerem poradenské skupiny Moore Czech Republic. Mezi hlavní příčiny nedostatku řidičů podle něj patří odliv pracovníků z pohraničí do Německa a Rakouska, kde je odměňování výrazně atraktivnější, a slábnoucí zájem mladší generace, protože profese nabízí omezenou flexibilitu a často znamená noční směny, víkendy i svátky.
Firmy proto podle Moore musejí při náboru oslovovat širší okruh uchazečů a nespoléhat jen na tradiční skupiny zájemců. I to je důvod, proč se v posledních 10 až 15 letech postupně zvyšuje podíl žen mezi řidiči, a to nejen v osobní, ale i v nákladní dopravě. K tomu dodávám, že stejně logickým rozšířením okruhu uchazečů jsou zkušení řidiči z Filipín, kterým dnes bráníme v cestě za volant jen vlastní byrokracií.
Nejde o to otevřít dveře komukoli. Jde o to přestat je zavírat před lidmi, kteří svou kvalifikaci prokázali a které si zbytek Evropy vybírá před námi. Přezkoušení z pravidel silničního provozu je férová podmínka. Kompletní autoškola od osobního auta po kamion s návěsem je zbytečná překážka, na kterou doplácejí české firmy i jejich zákazníci.
O autorce
Ing. Jana Míčková Sladká je zakladatelkou společnosti GrapeCare, která českým firmám zajišťuje kvalifikované zahraniční zaměstnance, především z Filipín, a to legálně a na klíč. Pokrývá vše od náboru a testování přímo v zemi původu přes vízový servis až po dopravu a následnou asistenční péči koordinátorů. Za deset let přivedla do českých firem přibližně 4 000 pracovníků. Spolupracuje zhruba se 140 zaměstnavateli. Je členem Hospodářské komory ČR a Svazu personalistů ČR. Více na www.grapecare.cz.