Méně rigidity, více variant
Dvě třetiny organizací (70 %) v nějaké formě zkrácenou pracovní dobu zachovalo. Přibližně pětina z nich přitom model od konce pilotu upravila – nejčastěji proto, že původní čtyřdenní formát byl příliš nepružný pro každodenní provoz. Firmy přecházejí na flexibilní týdenní zkrácení, měsíční limity odpracovaných hodin nebo rotační systémy. Autoři zprávy proto přestávají mluvit o „čtyřdenním týdnu" a používají širší pojem „zkrácení pracovní doby" (WTR), který lépe odpovídá rozmanitosti modelů v praxi.
Nábor a kreativita
Tři čtvrtiny firem, které zkrácenou dobu zachovaly, zaznamenaly větší zájem uchazečů. Přes polovinu z nich pak hlásí nárůst počtu přihlášek – u druhé poloviny se ale počet nezměnil. Tři čtvrtiny firem vnímají pozitivní vliv na kreativitu a hledání nových řešení. Zpráva přitom upozorňuje, že jde o subjektivní hodnocení, nikoliv měřitelné ukazatele inovačního výstupu.
Zdraví zaměstnanců
Zaměstnanci ve zkráceném režimu vykazují nižší míru stresu (průměr 2,91 oproti 3,35 u srovnávací skupiny bez zkrácení). Statisticky významný je ale pouze rozdíl mezi těmito dvěma skupinami – rozdíl oproti těm, kteří se do zkráceného režimu vrátili, statistické významnosti nedosahuje. Podobně příznivé výsledky se ukazují u vyčerpání a duševního zdraví. Celkovou spokojenost se životem ale zpráva hodnotí jako srovnatelnou napříč všemi třemi skupinami – zkrácení pracovní doby ji výrazně neovlivňuje ani oběma směry.
Nefunkční oblasti
Přibližně 30 % firem se k pětidennímu týdnu vrátilo. Nejčastěji kvůli výkyvům v zakázkách, nestabilním tržním podmínkám nebo provozním omezením. Jedna z firem model přechodně pozastavila mezi březnem a prosincem 2025 kvůli nárazové poptávce a znovu ho zavedla v lednu 2026.
Závažným zjištěním je, že zaměstnanci, kteří se museli vrátit k plné pracovní době, vykazují nejhorší fyzické zdraví ze všech sledovaných skupin – hůře než ti, kteří zkrácenou dobu nikdy nezažili. Zpráva sice nenabízí příčinné vysvětlení, ale výsledek je přinejmenším pozoruhodný.
Výstupy a závěry
Zpráva sama upozorňuje na methodologické omezení: firmy a zaměstnanci, kteří u zkrácené doby zůstali, pravděpodobně nejsou náhodným vzorkem, jsou to ti, kterým model fungoval lépe. Výsledky tedy nelze číst jako důkaz, že zkrácení pracovní doby funguje obecně.
Co zpráva naznačuje jasněji: neexistuje jeden správný model. U části organizací přínosy náklady převýšily, u jiných tomu bylo naopak. V obou případech šlo o náročný proces vyžadující investice do koordinace a úpravy způsobu práce. Tyto náklady vznikly bez ohledu na to, zda firma u modelu zůstala nebo ne.
Zdroj: Backmann, J., Hoch, F., Hüby, J., Platz, M., Sinnemann, M.F. (2026). The 4-Day-Week in Germany: A Follow-Up Two Years After the Start of the Trial. Intraprenör, Berlin. Dostupné na: 4tagewoche.org