Diverzita – teoreticky nám jde, ale co praxe?

Pro diverzitu existuje český ekvivalent různorodost, rozmanitost, jinakost. Že to v  pracovním prostředí znamená akceptaci rovnosti pohlaví, sexuální orientace, věku, náboženského vyznání, etnik a všemožných jiných odlišností, to ví zřejmě každý. Stejně jako to, že homogenně složený pracovní tým, se stejnými nebo podobnými pracovními a životními zkušenostmi, v podobném věku, s podobným světonázorem pravděpodobně bude poměrně rezistentní ke změnám a nebude příliš inovativní.  

Taťána Panýrová, AKORD OT

Diverzita ve firmách není trendem spadlým z nebe. Je výsledkem přirozeného vývoje na trhu práce. A v současné situaci, kdy množství volné pracovní síly ubývá a klasické zdroje a metody získávání posil na firemní palubu selhávají, musí se specialisté HR a manažeři ve firmách soustředit i na možnosti, které by dříve přehlédli. Otevírají se brány cizincům, starší generaci, ženám po mateřské dovolené, absolventům i jiných než elitních škol, hendikepovaným,… Nebo že by šlo jen o teorii a v praxi to vypadá jinak? Jak se skutečně vypořádáváme s tolik skloňovanou diverzitou?

Velká a veleúspěšná finanční instituce. Signatář Evropské charty diverzity. Do své organizační struktury vložila Centrum diverzity, přijala manažera pro diverzitu, sepsala pro zaměstnance pokyny pro implementaci diverzity ve společnosti. Jednou ročně pořádá akci, na které si zájemci mohou vyzkoušet, jaké je to být nevidomým nebo neslyšícím. Co na tom, že v této firmě nikdo takový nepracuje? Asi nemá zájem. A je to škoda, protože ve firmě jsou zavedeny speciální benefity pro hendikepované. Tak tomu se říká diskriminace naopak.

Jeden z několika velkých mobilních operátorů na našem trhu. Programy pro znevýhodněné skupiny zaměstnanců. Proklamace typu „Příležitost pro všechny, pojď mezi nás.“ No ale to by vám nesmělo být více než 50 let. A neměli, či spíše neměly byste mít zkušenosti z vysokých manažerských pozic v ještě větších a slovutnějších firmách. I přes ujištění, že odpovědi se dočkáte do týdne, vám neodpoví nikdo. Ani když seberete odvahu a dotážete se, zda byste mohli/y zkusit přesvědčit odpovědného manažera o své vhodnosti na inzerovanou pozici při osobním setkání. Požadavky v inzerátu se totiž přesně shodují s vašimi zkušenostmi. Bez odpovědi. A pak ještě několikrát zopakovaný stejný zážitek, jen inzerující firmy se mění. Náhoda? Nebo že by nevhodný věk? Či obava z příliš schopného podřízeného navíc o dost staršího, než je sám manažer? Není to pro firmu škoda? A co má dělat náš kandidát těch zbývajících 15 let do důchodu?

Žena po dvojnásobné mateřské dovolené. Doma celkem 7 let. Ráda by pracovala, chápe, že musí začít opět od nuly. Každý přijímací pohovor se stočí na děti. A dvě? Kolik jim je? Máte babičku? Tak my vám dáme vědět. Nakonec děti zatají a náhle je dostatečně kvalifikovaná. Jen nechápe, proč musí sedět v práci každý den i ty dvě hodiny, kdy spolu s kolegyněmi tráví čas nad kávou a včerejším seriálem. Ale zkrácenou pracovní dobu zkusí až příště. Tento zaměstnavatel je jinak fajn, může si do práce vzít psa a v pracovní době ho i vyvenčit.

Připadají vám ty příběhy smyšlené? Bohužel, čistá realita.

Tak co tedy s tou diverzitou ve firmách?

Zkuste třeba:

  1. Nehonit příliš mnoho zajíců najednou. Nemusíte mít všechno. Úplně každý asi do vašeho pracovního kolektivu nezapadne.
  2. Nepředpokládejte. Při výběru zaměstnanců si nestavte předem nějaká omezení. Můžete pak vybírat z větší skupiny a mnohdy ten nejméně pravděpodobný kandidát bude tou nejlepší volbou.
  3. Nebojte se lidí 50+. Do důchodu mají ještě 15 let a vzpomeňte si, co jste dokázali vy za 15 let. Na rozdíl od mladíků bývají stálí a vděční. Vedle své běžné pracovní náplně mohou mít nenahraditelnou roli jako mentoři mileniánů. Pomohou jim zorientovat se ve firmě a mohou jim předat pracovní návyky, jaké by jinak třeba nezískali (taky si ve vaší firmě mladí po sobě neumývají hrnky od kafe?)
  4. Všimněte si, jak efektivně si matky s malými dětmi dokáží zorganizovat čas. Určitě zvládnou udělat svou práci i za kratší dobu, než je obvyklé. Nabídněte jim možnost zkrácených úvazků. Dejte jim šanci. Obvykle vědí, že mají děti a když i přes to chtějí pracovat, asi mají plán, jak to zvládnou. Věřte jim.
  5. Veďte manažery k tomu, aby firemní proklamace o diverzitě skutečně naplňovali. I přes hezká slova na firemních webech totiž u nich v souvislosti s konkrétními kandidáty často převládne obava z neobvyklosti, jinakosti, konkurence.
  6. A hlavně - dejte týmům příležitost o své rozdílnosti diskutovat. Naučte je odlišnosti vnímat a využívat. Třeba v rámci moderovaného workshopu anebo na outdoorovém tréninku.

 

Jen vnímání, efektivní využívání a přizpůsobení se rozdílnostem nás posune vpřed. Zkusme to.