„Řídit kolo ani firmu se před obrazovkou nenaučíte.“ Jak se mění profesní vzdělávání

Když firmy šetří, vzdělávání bývá jednou z prvních položek, které jdou z rozpočtu pryč. Umělá inteligence navíc zvládá stále víc úkolů, kvůli kterým lidé dříve chodili na kurzy. Jakou hodnotu pak má profesní vzdělávání a co musí změnit, aby nebylo jen nákladovou položkou? O tom jsme hovořili s Tomášem Langerem, prezidentem nově vzniklé Asociace profesního vzdělávání (APROV), která chce propojit zadavatele i dodavatele a podílet se na dalším směřování oboru.

Tomáš Langer, prezident Asociace profesního vzdělávání z.s. (APROV)
Tomáš Langer, prezident Asociace profesního vzdělávání z.s. (APROV)

Proč Asociace profesního vzdělávání vznikla a proč právě teď?

Důvod je jednoduchý. Podobné profesní sdružení v Česku neexistuje, přitom je to neskutečně potřeba. A ano, právě teď! Letos se po delší době otevřela řada témat kolem rozvoje a vzdělávání dospělých: výbušné téma změn v systému rekvalifikací, které se zatím řeší spíše pod pokličkou, dále budoucnost a existence Národní soustavy kvalifikací i její sesterské Národní soustavy povolání, v Česku téměř neřešené mikrocertifikáty a řada dalších.

Ale důvodem je především současný stav oboru. Geopolitická situace, ekonomické vlivy a především neřízený a masivní nástup umělé inteligence dramaticky ovlivnily také sektor profesního vzdělávání. Ekonomické nejistoty v organizacích vedou k masivnějším úsporným opatřením, která obvykle nejdříve směřují do vzdělávání.

Přesně tak. Firmy škrtají rozpočty na vzdělávání a část učení přebírá AI. Není to pro vznik nové asociace spíš nevhodná doba?

Můžeme se na to dívat z obou stran. Vznik asociace, jejíž členství pochopitelně něco stojí, se může zdát v době škrtů neuvážený. A pro někoho to bude jistě překážka stát se členem. My však věříme, že právě v době krize – a přiznejme si, že to, co možná teprve začíná, krizí skutečně je a bude – je klíčové se semknout. Firmy, jejich dodavatelé, lektoři na volné noze – sami o sobě nemáme reálnou sílu něco prosadit, něco změnit. Právě od toho tu jsou střešní asociace, kterou APROV je.

Jaké jsou vaše hlavní priority na nejbližší rok?

Jsme na startu, snažíme se rychle zorientovat ve všem, co se kolem nás děje a vybrat to podstatné. Rozhodně budeme usilovat o zastoupení v rozhodovacích mechanismech týkajících se oboru: na ministerstvech, v jejich organizacích, v rámci dalších struktur. Postupně chceme naši činnost internacionalizovat – řada důležitých aktivit se děje mimo naši republiku. Vstoupíme do organizací, které nám umožní dostat se ke zdrojům informací i klíčovým osobám.

A samozřejmě nabídneme našim členům řadu rozvojových aktivit: od neformálních setkání, přes tematické workshopy či webináře, až po konferenci. Jaké konkrétně to budou? To záleží především na samotných členech, která témata budou považovat za důležitá.

Co už se vám podařilo zrealizovat?

Vznikli jsme letos v květnu, takže toho zatím tolik není. Věnujeme se klasickým rozjezdovým úkolům: strategie, rozpočet, interní předpisy a podobně. Zorganizovali jsme však několik webinářů a dalších spíše menších akcí a připravili jen pro letošní zimu více než desítku dalších.

Ustavili jsme zatím tři expertní skupiny pro oblasti systému a financování vzdělávání, dále AI a technologií a konečně i k tématu kvality vzdělávání. Momentálně nám nejvíce času zabírají jednání se stakeholdery: náměstky ministrů, šéfy zástupců zaměstnavatelů a sociálních partnerů, řediteli klíčových organizací. Navázání komunikace je pro budoucí spolupráci zásadní.

Kdo stál u jejího založení a co zakládající členy spojuje?

U přípravného stolu byla řada profesionálů z oboru a většina z nich se nyní stala členy vedení APROV. Máme tam jak zástupce organizací (HR/L&D), tak i dodavatelů (jak komerčních vzdělávacích institucí, tak i akademiků) a konečně i samostatně působících lektorů, trenérů či konzultantů. Myslím, že nás jednoznačně spojují dvě věci: chuť posouvat obor a také ochota tomu věnovat to nejcennější – vlastní čas a nápady.

Pro koho je asociace určená? Jen pro vzdělávací firmy, nebo i pro konzultanty, lektory a kouče?

Asociaci jsme už od začátku koncipovali široce jako společnou platformu všech, kteří se na profesním vzdělávání podílejí. Zjednodušeně jde o dvě strany procesu rozvoje a vzdělávání: zadavatele a dodavatele. Zadavateli míníme HR či L&D specialisty firem, podniků či úřadů, vč. jejich interních „dodavatelů“, kterými jsou třeba interní lektoři.

Na druhé straně jsou pak jejich parťáci – dodavatelé. Komerční, veřejné i neziskové vzdělávací instituce, vč. škol, ale také „volnonožci“ typu lektoři, trenéři, konzultanti, ale jsme otevřeni i koučům a mentorům. Kromě posledně jmenovaných není mnoho možností, kde se mohou sdružovat, získávat i sdílet know-how a rozvíjet sebe i celý obor.

Jak chcete sladit zájmy velkých vzdělávacích firem a samostatných lektorů, kteří spolu často soutěží o stejné zakázky?

Profesní sdružení jsou a vždy byla sdružením konkurentů s odlišnými představami a zájmy, to je třeba zdůraznit. Už jsem měl i několik podobných otázek od potenciálních členů: Nelíbí se mi, že je v asociaci ten či onen. Asociace nejsou výběrovým klubem, ale sdružením těch, kdo se na trhu pohybují, se společným zájmem. V asociaci jsme na stejné lodi a i když jsme se na ni nalodili s odlišnými představami, stále chceme plout stejným směrem. To je základ pro spolupráci i mezi konkurenty.

Když si zaměstnanec může vysvětlit cokoli s pomocí AI, k čemu ještě firmy potřebují klasická školení?

Osobně si myslím, že množství na znalosti orientovaných kurzů se bude snižovat právě vlivem pokročilejších funkcí AI. Už dnes si můžete vytvořit řadu pomůcek, vč. vlastních funkčních aplikací třeba pro učení jazyka nebo trénink ekonomických aj. dovedností. To ale vyžaduje schopnost s AI pracovat pokročilejším způsobem, což obrovské množství lidí nemá a jen tak mít nebude.

Navíc tento přístup (učit se z obrazovky bez kontaktu s člověkem) nemusí každému vyhovovat – i o tom je personalizace. A konečně řídit kolo ani firmu se před obrazovku nenaučíte ani s nejpokročilejšími funkcemi – musíte jít a zažít je reálně, reflektovat je a tak dále.

Vzdělávání bývá jednou z prvních položek, které firmy v horších časech škrtají. Jak s tím má obor pracovat?

Přestat být jen nákupčími nebo organizátory kurzů – to už by nás dávno měla nějaká technologie nahradit. Přidaná hodnota L&D je právě v práci s konkrétními lidmi: manažery týmů (Jak je efektivně a smysluplně vzdělávat?), vybranými týmy (Jak nastavit jejich rozvoj, aby se dostavil výsledek pro firmu?) i jednotlivci, kteří pomoc potřebují (Jaká vzdělávací cesta je vhodná pro tohoto konkrétního člověka?). A samozřejmě moje oblíbená mantra – je třeba měřit a dodávat vedení dopady v podobě čísel.

Nemají vzdělávací firmy samy podíl na tom, že vzdělávání někdy působí jako náklad, a ne jako investice?

Někdy určitě ano, pokud L&D tým přijímá a vyřizuje objednávky na kurzy – pak jsme čistě nákladová položka. Pokud dokážeme začít být parťákem vedení, tedy se ptát, co firma/manažer skutečně potřebuje a jak se pozná, až to bude mít, naše L&D role se změní. Najednou sice přinášíme řadu obtížných otázek (a bude třeba tuto fázi překonat), ale po jejich zodpovězení doručíme i potřebnou (a měřitelnou) změnu.

Jak chce asociace přispět k tomu, aby firmy dokázaly změřit, co jim vzdělávání skutečně přináší?

Klíčové je, aby byla skutečně vůle a ochota měřit, a to není vždy samozřejmé. Na straně zadavatele musí zaznít jasný požadavek na měření přínosu, zadavatel musí vědět, co konkrétně a jak se má změnit: ve výsledcích firmy či týmu, v chování konkrétního zaměstnance. A to bývá kámen úrazu, protože zadání nezřídka zní: proškolit.

A zde nastupuje strana dodavatele, aby byla ochotná a schopná zadavateli pomoci ty správné metriky identifikovat. Právě asociace může propojit obě strany a pomoct jim nastavit vzdělávání tak, aby bylo skutečně smysluplné. Koneckonců v asociaci jsme už i začali: pořádáme kulatý stůl ke zkušenostem z výběrových řízení s cílem vytvořit pro L&D příklady dobré i špatné praxe a hlavně tipy, jak by zadávání mohlo fungovat efektivněji.

Co chystáte v příštích měsících?

Jen teď, od půlky října do konce roku 2026 máme připraveno přes 10 akcí: od webinářů, přes setkání lektorů, kulatý stůl ke změnám v rekvalifikacích či výběrovým řízením až po setkání tří expertních skupin asociace. Paralelně probíhají setkání vedení APROV se zástupci klíčových stakeholderů: ministerstev a dalších. Odstartovali jsme skutečně raketově.

Proč by vzdělávací nebo konzultační společnost měla uvažovat o členství? Co jí to konkrétně přinese?

Věřím, že po přečtení našeho rozhovoru to bude čtenáři jasné, přesto pro ty, kdo čtou od konce: profilujeme se jako společný hlas profesního vzdělávání v Česku. Jednáme s klíčovými partnery a chceme ovlivňovat politiku profesního vzdělávání tím směrem, který naši členové považují za správný. Chceme propojovat aktéry oboru: od zadavatelů, přes různé typy dodavatelů, až po výzkumné instituce a pomáhat jim se spojit a řešit společné výzvy či problémy. Konečně chceme být tím, kdo se stane respektovanou autoritou v oboru a členům přinese jak informace, zajímavé kontakty, tak i prestiž.

Co může asociace nabídnout samostatnému lektorovi nebo koučovi, který řeší hlavně to, jak sehnat další zakázku?

Třeba právě networking: možnost poznat potenciální klienty, jejich potřeby a zájmy. Být viděn v seznamu členů asociace. Růst s námi díky rozvojovým a vzdělávacím akcím APROV. Myslím, že to není málo.

Jak se může zájemce do asociace přihlásit?

Přihláška je na našem webu aprov.cz a k jejímu podání stačí doslova pár kliků. Výkonná rada následně přihlášku posoudí a pokud je vše v pořádku, nový člen asociace je uvítán mezi námi!